Tvorba Lukáše Machalického se dotýká společenské paměti uvnitř reálného prostředí, s nímž je spojena. Během posledních dvou let se autor stále více soustředí na vztah textu, jakožto znaku určitého postoje, a na jeho vizuální transformaci do prostorového útvaru, nejčastěji videoinstalace. Při prezentaci galerie Vernon na newyorské Armory Show v roce 2010 vystavil Machalický sebereferenční modely některých budov, které byly zbudovány v souladu s určitou totalitní ideologií, a dodnes ji připomínají. V tomto díle s názvem Nalevo ode mě, napravo ode mě vytvořil Machalický architekturu pomocí knih, jež představují odkaz daného systému – tedy buď stalinismu nebo nacismu. Z oříznutých publikací zbavených desek zde zůstaly pouze typografická forma a obsahové poselství. Expozici doplnil o část projektu Sebrané spisy prezentovanou v roce 2010 ve „window“ galerii Vernon. Pro tento projekt Machalický shromáždil archivní texty a knihy, které vyskládal do kvádrů a položil na pult rámující výstavní prostor, který byl natočen směrem k divákovi. Na vybrané štosy papírů pak autor shora promítal proměnu spisů v čase. Texty se psaly, škrtaly, mizely, byly v oběhu a živoucí podobně, jako je tomu v historickém prizmatu. Těmto dvěma instalacím předcházela práce z roku 2008 – Distant Memory. V tomto případě propůjčil Machalický archivním textovým sdělením byrokratické vzezření. Dva promítané virtuální stohy papírů na desce stolu nechával mizet a zase zaplňovat údaji bez zřejmé vnější, třebaže tušené, vnitřní logiky.
V celé řadě svých ranějších projektů Machalický zpracovává svou osobní zkušenost s urbanismem či architekturou. Například v projektu TDK (2008) reflektuje debatu kolem zrušení budovy Ještěd ve prospěch nového obchodu. V díle "Podle plánu" (2009) navozuje souvislosti mezi herním systémem křížovky a plánováním města. Staví paralelu mezi jazykovým kontextem, či textovou posloupností, a nutností uvědomovat si komplexitu jevů při budování veřejného prostoru. V díle Tetris (2007) použil rozmístění modelu domů jako půdorys pole pro hru tetris. Jeho videoinstalace vnesla do komercí a vizuálními znaky zaneseného prostranství nový obsah. V projektu Soukromá vzdálenost (2009) vycházel z dojmu noční svítící architektury. Zářící objekt, v němž diváci nacházeli podobnost s tvary domů se stal zároveň sochou s abstrahujícím tvaroslovím.
Lukáš Machalický je mladý tvůrce, který čím dál pregnantněji nachází originální vyjadřovací formu témat podnětných pro oblast vizuálního umění.
