Milan Salák zasahuje multidisciplinárním způsobem do současného uměleckého provozu. Vedle samotných výtvarných realizací se zaměřuje na kurátorskou i kritickou činnost. Přístup autora nese rysy angažovanosti. Od umělecké činnosti požaduje, aby se věnovalo sociální, politické a kulturní reflexi a kritice. Autor se podílel na organizaci řady tématických výstav (Sport-Gallery, Zelená, Zdroje nového stylu atd.). Tyto výstavy vyjadřovaly nový kurátorský přístup, odlišný od tradiční skupinové nebo autorské prezentace.
Pojítkem těchto akcí se stalo určité aktuální společensko-kulturní téma, které ovšem nemělo vyloženě sociologickou nebo teoretickou povahu. Toto téma lze chápat spíše jako metaforu, vyjadřující nevědomé společenské jevy a stereotypy. Zviditelňování běžného, zdánlivě neproblematického hraje v Salákových aktivitách značnou roli. Občas tak odhaluje své osobní „mýty“: obsesivní zájem o mapy, leteckou techniku apod. Jindy pracuje se „samozřejmými“ stereotypy a konvencemi soudobé české společnosti (mediální obrazy, loga, sport, zábava). Snaží se odhalit nové společenské typy, způsoby jednání, oblékání (civilní uniformy). Jeho artefakty mají mnohdy proto zjednodušenou znakovou formu (i když vysoce profesionální), usnadňující komunikaci s divákem. Divák je autorem často provokován a napadán. Někdy je mediální obraz pouze překódován, kladný pól je obrácen na záporný (z auta se stává lebka, z Barbara Conana Barbar Onan). Salák se orientuje na snadnou a jednoznačnou čitelnost svých děl, chce diváka přimět ke konkrétní reakci, eliminovat jakoukoli bezradnost odvozenou od možného neporozumění. Vizuální komunikace je i oblastí autorovy pedagogické činnosti. Přístup autora je do značné míry konceptuální. Myšlení se zde však odehrává v konkrétních vizuálních kódech, které nejsou pouhou ilustrací teoretické hypotézy
