Kombinace dobového kontextu a talentu vedla k tomu, že Elen Řádovou i přes nevelký rozsah díla nemůžeme z výčtu umělců a umělkyň, kteří měli vliv na místní umělecké scéně v druhé polovině devadesátých let, vynechat.
Směřování k umění bylo u Řádové zřejmé už od jejích středoškolských let, kdy studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově. V osmdesátých letech navštěvovala Filozofickou falkultu Univerzity Karlovy a rok po revoluci, ve dvaceti šesti letech a s předškolním dítětem, nastoupila na Akademii výtvarného umění v Praze. Vybrala si ateliér Aleše Veselého, kde – dle svých vlastních slov – měla na rozdíl od klasických sochařů větší možnost pracovat s instalací. S novými médii se seznámila ateliéru Michaela Bielického,[1] ve kterém také získala zkušenost s editací tehdy ještě analogových videí. Zároveň v té době zažila i proměnu vybavení ateliéru, kdy se z analogu přecházelo na digitální editaci. V roce 1997 diplomovala u Milana Knížáka. Již v průběhu studentských let začala hrát jako DJka ve Slovanském domě, poté se otevřel klub ROXY a Elen Řádová se jako DJ Babe LN začala plně věnovat DJingu. Vizuálním uměním se pak zabývala už jen okrajově.
Řádová byla v průběhu devadesátých let zastoupena na kolektivních výstavách: Ženské domovy (1992), Ženské domovy / Women‘s Home (Štencův dům, 1994), Orbis Fictus / Nová média v současném umění (Valdštejnská jízdárna, 1995), I. Zlínský salon mladých (Dům umění Zlín, 1997), Umělecké dílo ve veřejném prostoru (Veletržní palác, 1997) ad.[2] V roce 2014 byla zahrnuta do revizní přehlídky devadesátých let (Někdy v sukni) Pavlínou Morganovou.
Nejčastěji reporodukovaným dílem Elen Řádové je videoinstalace Sblížení (1994).[3] Jedná se velkoformátovou projekci ženského obličeje napojenou na pohybové senzory (na softwarové realizaci spolupracovala s Borisem Noskem).[4] Grimasa interaguje s pohybem návštevnictva v místnosti a čím víc se člověk k obrazu přibližuje, tím vyděšeněji se tento nadměrný obličej tváří. Na jednoduchém principu tu tak autorka s lehkostí a mírnou teatrálností interpretuje pocity strachu z neznámého. Poutavá „lidskost“ tváře je zde zároveň vytvořena technickým aparátem – Elen Řádová Již na počátku devadesátých let vybírala atraktivní figuru podobnou dnešním sexbotům, jíž přisoudila mírně podvratné reakce. Odplatou za podlehnutí svodu je zděšení a křik.
Vztahy, tělesnost a determinaci pohlavím řešila i v dalších audiovizuálních dílech. Polarita vztahu mezi mužem a ženou je tragikomicky odvyprávěna v krátkometrážním snímku Litanie (1992, 4:45 min), který v době studia u Michaela Bielického vytvořila společně s Tomášem Mašínem. Found footage záběry z akčních filmů editovali v kombinaci s trash grafickými vstupy, přičemž se jim střihem podařilo posílit banalitu, absurditu nebo artificiální obsah citovaných snímků, a vytvořit tím odlehčený kritický komentář středoproudé televizní produkci, která měla ve své době silný vliv na vytváření narativů nebo i hodnotovou orientaci společnosti.
V Národním filmovém archivu jsou k dispozici snímky Magnety (1994), Litanie 2 (1994, 13:07 min.), videoklip pro skupinu Buty Jednou ráno (1994) a on-line zpřístupněný náhled Wet video (1994). Poslední zmíněná práce vznikla na stáži na Nottingham Trent University s použitím animační kamery. Hlavními protagonisty snímku jsou dvě zelená jablka, na kterých Elen Řádová opět demonstruje partnerské vztahy a s nimi spojené stereotypy.
Elen Řádová svou účastí na velkých novomediálních výstavách zmíněných výše svou uměleckou tvorbu víceméně uzavřela a od té doby se soustavně věnuje DJingu a působení na Radiu 1.
———————–
[1] Pavlína Morganová, Někdy v sukni. Brno: Moravská galerie v Brně, Praha: Galerie hlavního města Prahy 2014, s. 141–146.
[2] MORGANOVÁ, Pavlína. Insiders – Nenápadná generace druhé poloviny 90. let. Praha: VVP AVU, 2005.
[3] ŠEVČÍK, Jiří a JEŘÁBKOVÁ, Edith (ed.). Mezi první a druhou moderností: 1985–2012 : katalog = Between the first and second modernity : 1985-2012 : catalogue. Praha: VVP AVU, 2011. ISBN 978-80-87108-29-1.
[4] https://videoarchiv.nfa.cz/katalog/uploads/r/n-rodn-filmov-archiv/d/9/7/d97aee8d612f9a0db2b842044aed5caeb63381a8da39233e518425dbf75bbc95/3f130cd8-07a5-482d-a676-90e8d5ac6b1c-RES-wet_video.pdf, cit 28.10. 2024
Zdroje:
Pavlína Morganová, Někdy v sukni. Brno: Moravská galerie v Brně, Praha: Galerie hlavního města Prahy 2014, s. 141–146.
Pavlína Morganová, Insiders – Nenápadná generace druhé poloviny 90. let. Praha: VVP AVU, 2005.
Jiří Ševčík a Edith Jeřábková (ed.). Mezi první a druhou moderností: 1985–2012 : katalog = Between the first and second modernity : 1985-2012 : catalogue. Praha: VVP AVU, 2011. ISBN 978-80-87108-29-1.
Národní filmový archiv, https://videoarchiv.nfa.cz/katalog/uploads/r/n-rodn-filmov-archiv/d/9/7/d97aee8d612f9a0db2b842044aed5caeb63381a8da39233e518425dbf75bbc95/3f130cd8-07a5-482d-a676-90e8d5ac6b1c-RES-wet_video.pdf, cit 28.10. 2024
Rozhovor s Elen Řádovou vedla Denisa Bytelová, jaro 2023.
