Tvorba Pavla Humhala zahrnuje široké spektrum aktivit: malba, socha, objekt, instalace, video, manipulovaná fotografie, akce. Autor si však zachovává určitý odstup k výslednému artefaktu, nezúčastňuje je se ho jakožto protagonista. Výjimku tvoří prezentace některých elementů vlastního těla (krev, moč, sperma a sliny v instalaci Veřejná intimita, 1990 či fotografický cyklus Stíny mého těla, 1994). Humhal se staví do pozice vědce, průzkumníka, organizátora. Zabývá se sociologickými průzkumy (Jak byste popsali sami sebe?, 1998 či 99 odpovědí na otázku Kolika let si myslíte, že se dožijete?, 1999). Výsledky svých průzkumů vizuálně prezentuje a recykluje v instalacích (Změnilo se vůbec něco? (Zeptal jsem se, zaplatil jsem), 1997-98). Tato činnost navazuje částečně na konceptuální umění, ale konkretizuje a humanizuje jeho témata. Zkoumány už nejsou umělecké nástroje a podmínky samy, ale hlavně sociální a kulturní situace. Po roce 1989 vytvářel Humhal převážně instalace a objekty, ve kterých zkoumal jak svou osobní situaci, tak sociální rámec určitého místa. Ke konci 90. let 20. století rozšířil svůj rejstřík o video, s jehož pomocí zaznamenával průběh autorsky iniciovaných sociálních interakcí (Lída a Vendy, 1999). V poslední době se oklikou vrátil ke svému původnímu sochařskému školení a vytvořil monumentální plastiky - objekty, ve kterých reflektoval svoji restaurátorskou zkušenost s barokním uměním (Jettator, 2004 a Benefit, 2004). Ranné autorovy instalace ze začátku 90. let 20. století působí sterilním a racionálním dojmem, využívají technických materiálů, geometrických tvarů a redukované barevnosti. Humhal zde často reflektuje nemocniční prostředí a problematiku nemoci, zrození a smrti (Pozitivní - negativní, 1991). Existenciální tématika tu postrádá sentiment a expresi, získává estetiku preparátu a výzkumného objektu. I autorovy sociologické průzkumy jsou prezentovány s jistou distancí, přestože se jedná o intimní a osobní výpovědi. V cyklu Jak byste popsali sami sebe? (1998) autor využívá výpovědí řady „pokusných“ osob o sobě samých a poukazuje tak nejen na vztah mezi veřejnou a soukromou sférou, ale i na stereotypy myšlení a sebestylizací. V případech, kdy autor působí jako iniciátor nevšedních sociálních interakcí, mění protagonisté příběhů do jisté míry svou identitu a testují nové společenské role (Šaty nedělají člověka, 2002). Humhal se zabývá i otázkou materiálu, materiální události (event) a proměny vizuálního jevu odvíjející se od strukturních proměn hmoty (Injecta, 2002 či Cukr, 2004).
Vzdělání:
1984-1991 AVU Praha, ateliér malby a monumentální tvorby
1979-1983 SUPŠ Praha, obor scénografie
Granty a stipendia:
1997 grant Sorosova centra pro současné umění
1992 Progetto ´92, Civitella d'Agliano, Itálie
1992 Polytechnic University, Nottingham, Anglie
1991 Galerie 68 elf, Koln, Německo
1990 Internationale Sommerakademie, Salzburg, Rakousko
1989 Academy des Beaux Arts, Aix-en-Provence, Francie
1987 Moskva