O projektu
CZEN
Artlist — Centrum pro současné umění Praha

Pavel Brázda

Jméno
Pavel
Příjmení
Brázda
Narozen/a
1926
Místo narození
Brno
Působiště
Praha
Web
www.pavelbrazda.cz
Úmrtí
2017
Klíčová slova
Knihovna CSU
↳ Vyhledat v katalogu

O umělci

Malíř Pavel Brázda je příkladem umělce nezlomné vůle, který se i přes desítky let trvající perzekuce ze strany komunistického režimu nevzdal práva na uměleckou tvorbu, byť ji po většinu života nemohl veřejně prezentovat. Na rozdíl od ostatních umělců z tzv. neoficiální sféry nepatřil tento celoživotní outsider do žádného z okruhů známých autorů, jež se vyprofilovali na přelomu padesátých a šedesátých let. Rozsáhlé malířské dílo Brázdy – i jeho ženy, malířky Věry Novákové – se nejen pod vlivem tíživých životních okolností, ale i umělcových osobních preferencí vyvíjelo v izolaci, bez vnějších podnětů a zásahů. Tichá klauzura ateliéru vyhovovala Brázdově nesmiřitelné a samotářské povaze a v jeho tvorbě jej dovedla k osobité umělecké výpovědi o totalitní skutečnosti, zračící se v dokonalé sevřenosti výtvarného rukopisu. Brázda i Nováková spadají do specifické sféry autorů existujících nejen mimo oficiální, ale i mimo neoficiální výtvarné struktury, a jejich objev a opožděný nástup na uměleckou scénu se tak odehrál až po sametové revoluci během devadesátých let minulého století.

Brázdova cesta k výtvarnému umění byla přirozeným vyústěním jeho intelektuálního rodinného zázemí. Vyrůstal obklopen obrazy české meziválečné moderny, měl široký kulturní přehled a příbuzenské vazby na bratry Čapkovy. Kdyby v Československu nezavládl komunistický totalitní režim, pravděpodobně by patřil mezi kulturní elitu. Místo toho byl společně s Věrou Novákovou a s dalšími studenty, v roce 1949 z kádrových důvodů vyloučen ze studia na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru Vladimíra Sychry. Tento výsledek politických prověrek zásadně ovlivnil jeho budoucí směřování a přístup k životu. Odsouzení k celoživotní manuální práci se Brázda vyhnul jen díky studiu na Vyšší škole uměleckého průmyslu, které mu otevřelo možnost vykonávat svobodné povolání. V jeho případě se povětšinou jednalo o ilustrace odborné literatury (od lékařské až po přírodovědnou).

Právě v nelehkém období přelomu čtyřicátých a padesátých let vytvořil Brázda několik uměleckých prací, které se pro jeho tvorbu staly emblematickými a které v sobě nesou všeobecně platnou existenciální výpověď člověka v nesvobodné zemi zpodobňovanou autorovou specifickou poetikou. Zatímco jeho raná tvorba vznikající pod hlavičkou jím vymyšleného směru – hominismu – inspirovaného Skupinou 42 se nesla v duchu sociálního cítění a empatie s těmi nejchudšími na okraji společnosti (jako v obraze Ulička u nádraží, 1943–1954), postupem času přešel k obecněji platné a nesmiřitelné osobní výpovědi. Známá díla Obluda čeká, obluda má čas (1949–1950) nebo postsurrealistická vize 5 minut před koncem světa (1945–1953) ukazují nejen jeho precizní schopnost veristické malby, ale především absurditu, tíži a krutosti doby a života vůbec.

Fantasmagorické vize založené na kolážovitém způsobu práce, při kterém se na jednom místě setkává změť symbolů, odkazů, fragmentů a bizarností Brázda během padesátých let nekonvenčně, pod vlivem naivního umění, na chvilku přetavil do úplného protipólu v několika stylizovaných, idylických obrazech s radostným motivem slunce, žní a přírody – jako např. Dobromil a Dobromila (Postel je tvůj kostel) z roku 1953 nebo o rok mladší Žně plné slunce. Návrat k předmětné realitě demonstrovaný v rámci série realistických kreseb a maleb zachycujících bezprostřední autorovo okolí, jako v případě portrétu jeho ženy Věra s brýlemi (1955) nebo Zpustlé továrny, vyvrcholil v obraze Chodící krabice (1954). Stylizovaná banální událost se zde potkávás věcností zobrazení a prozrazuje,jakým směrem se Brázda napříště vydá.

V průběhu padesátých let postupně vytvářel svůj osobitý styl, v jehož středu nadále zůstává člověk a jeho žitá, bezprostřední realita, kterou Brázda groteskně zpodobňuje s ironií sobě vlastní, když odkazuje k pomíjivosti lidského setrvávání v absurdním světě a marnosti jeho snažení. Člověk-muž se stal hlavním námětem v sérii astronautů, motocyklových závodníků anebo v protiválečném cyklu Válka proti lidem (1956–1959). Právě v tomto období dochází k definitivní změně stylu malby do polohy, která se stala pro Brázdu nejpříznačnější a kterou charakterizovalo zjednodušení, geometrizace námětu, plošnost a zářivá barevnost. Tento styl, jejž autor vyvinul během práce na cyklu závodníků, se v jeho tvorbě usídlil, zrál a – po období experimentu s novými materiály v šedesátých letech a po recyklaci naučených postupů během normalizace – se konečně i navrátil v cyklu Lidská komedie vytvářeném v posledním desetiletí Brázdova života pomocí počítače. Stovky mikropříběhů vzešlých z Brázdova pozorování reality tak v roce 2013 zaplnily sály Obecního domu od podlahy až ke stropu.

V uvolněném období šedesátých let 20. století se mohl tehdy čtyřicetiletý Brázda prvně, ve společnosti dalších desítek účastníků, prezentovat svými díly na veřejnosti, a to nejprve v rámci bratislavské výstavy uspořádané u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR v roce 1965 a následně pak na 1. pražském salonu v roce 1967. Jeho Podobizna otce a další dva obrazy ovšem mezi množstvím dalších děl žádné pozdvižení nevzbudily. První samostatnou výstavu měli manželé Brázdovi až o několik let později, konkrétně v roce 1976 v Divadle v Nerudovce. V případě Brázdy se ono vykročení z anonymity a začleňování umělce do tehdejšího výtvarného dění začalo uskutečňovat teprve v průběhu osmdesátých let. V roce 1988 vystavoval na Salonu pražských výtvarných umělců, tehdy už ovšem jako samozřejmá součást neoficiální české výtvarné scény. Jeho význam jako jedni z prvních rozpoznali autoři shromáždění kolem časopisu Revolver Revue. Dalším, kdo Brázdův přínos a nekonvenční přístup naplno ocenil, byl Milan Knížák, který jeho obrazy v roce 2000 zařadil do stálé expozice Českého poválečného umění v Národní galerii. Na témže místě se pak v roce 2006 odehrála také Brázdova retrospektivní výstava, k níž vyšla i jeho první monografie.

Autor/ka anotace
Zuzana Krišková

Publikováno
2022

Profesní životopis

Studium:

1951–1953 Vysoká škola uměleckoprůmyslová
1947–1948 Akademie výtvarných umění, Praha (ateliér Vladimíra Sychry)
1946–1946 Vysoká škola uměleckoprůmyslová (ateliér Emila Filly)
1945–1945 Masarykova univerzita, Brno, dějiny umění
 

Výstavy

Samostatné výstavy
2017
Pavel Brázda, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov

2015
Pavel Brázda: Mezi začátky a konci I., Galerie U Betlémské kaple, Praha

2012
Pavel Brázda, Lidská komedie, Obecní dům, Praha

2011
Pavel Brázda, Retrospektivní výstavka k 85. narozeninám, Galerie Litera, Praha

2010
Pavel Brázda, Ještě není konec, Galerie 5. patro, Praha

2006
Pavel Brázda, Veletržní palác, Praha

2004
Pavel Brázda, Závodníci 1954-2004, Galerie Navrátil, Praha

2002
Pavel Brázda, Po 50 letech v Černém koni, Restaurant Černý kůň, Praha

2001
Pavel Brázda, Pestré hlavy ve frontě, Galerie Fronta, Praha

2000
Pavel Brázda, S radostí někam jinam, Mánes, Praha
Pavel Brázda, Obluda čeká, obluda má čas, Hrad Bítov, Bítov

1994
Pavel Brázda, 100 xerografií ze série Zázračný svět, Klub ve Smíchově, Praha

1992
Pavel Brázda, Šlápnutí do hovna, Zlomky z 30.-80. let, Galerie bratří Čapků, Praha
Skupinové výstavy nezařazené do databáze
2019
30 let svobody na vlastní kůži, Pop-up galerie, Praha

2018
Pocta suknu, 8mička, Humpolec

2016
Sportu zdar!: Sport v umění 1945-2016, DOX, Praha

2010
Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna Praha, Praha
Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu 1948-1978, DOX, Praha

2007
Pavel Brázda, Věra Nováková, Galerie V kapli, Bruntál

2000
Konec světa?, Palác Kinských, Praha

1998
Mezi tradicí a experimentem. Práce na papíře a s papírem v českém výtvarném umění 1939-1989, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava

1996
Jitro kouzelníků? II. Ztráty a nálezy, Veletržní palác, Praha

1993
Věra Nováková/Pavel Brázda, 50. – 60. léta, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín

1992
Pavel Brázda, Věra Nováková, 50. léta, Výstavní síň PKC Ženské domovy, Praha

1989
Minulost a budoucnost ve Vinohradské tržnici, Vinohradská tržnice, Praha

1988
Salón pražských výtvarných umělců 88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha

1976
Věra a Pavel Brázdovi, Obrazy a kresby, Divadlo v Nerudovce, Praha

1968
Zahajovací expozice, Galerie Nová síň, Praha
Současné československé výtvarné umění, Galerie Týdny v ateliéru, Praha

1967
1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha

1965
Výtvarní umelci k 20. výročiu oslobodenia ČSSR, Dom kultury, Bratislava
Zastoupení ve sbírkách
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou
Galerie Klatovy/Klenová
Galerie výtvarného umění, Cheb
Národní galerie v Praze, Praha

Monografie, katalogy, publikace

Monografie, katalogy, publikace

2013
Kol. autorů, Pavel Brázda, Lidská komedie, katalog výstavy, Obecní dům, Praha, 2013

2008
Kol. autorů, Brázda – Obluda čeká, obluda má čas, Týdeník Respekt, Praha, 2008

2006
Kol. autorů, Brázda, Argo, 2006

2003
Petr Volf, Na začátku je čára, Rozhovory s výtvarníky, Paseka, 2003

2002
Milan Knížák, Vedle umění (1996-2001), Národní galerie v Praze, Praha, 2002

2000
Miloš Doležal, Pavel Brázda, Pestré hlavy, Pražské kulturní centrum Anděl, Ženské domovy, Praha, 2000
Pavel Brázda, S klidem k lidem, katalog výstavy, Mánes, Praha, 2000-2001

Články, média, internet

2015
Petr Volf, 9 automobily, motocykly, V zajetí rychlosti, in: Sport je umění, 2015, s. 368-405

2011
Přemysl Arátor, Ještě není konec světa, in: Ateliér, 2011, 24, s. 4

2007
Miroslav Zelinský, Monolit Brázda, in: Prostor Zlín, 2007, 2, s. 27-28

2006
Jan H. Vitvar, Brázda na okraji umění, in: Respekt, 2006, 31

1996
Věra Jirousová, Malířská dvojice Věra a Pavel Brázdovi, in: Prostor Zlín, 1, 1996, s. 9-10

Vlastní texty do databáze nezařazené

2013
Pavel Brázda, Lidská komedie, katalog výstavy, Obecní dům, Praha, 2013

2010
Pavel Brázda, Věra Nováková, Argo, Praha, 2010

2001
Pavel Brázda, Viktor Karlík, katalog výstavy, Galerie Klatovy/Klenová, 2001

1998
Pavel Brázda, Věra Nováková, Obrazy z 60. a 90. let, katalog výstavy, Galerie bratří Čapků, Praha, 1998

Foto

Centrum pro současné umění Praha, o.p.s. www.fcca.cz ©2006–2024
Nahlásit chybu