Aleksandra Vajd

Aleksandra Vajd a Hynek Alt většinou pracují a vystavují společně, přičemž umělecké dvojité (podvojné) identity přímo využívají i v některých projektech. Fotografie jim slouží k přehodnocování vizuálního vnímání světa i fotografie samotné. Na problematičnost percepce poukazují většinou prostřednictvím výstav, instalovaných s důrazem na celek a s ohledem na konkrétní prostor. To, co je na fotografii zobrazeno, tak je (znovu) obohaceno o třetí dimenzi.

Ať už se konkrétně zabývají čímkoli, většina projektů něco vypovídá i o fotografii, a některé z nich jsou otázce specifické mediality fotografie věnovány zcela. Děje se tak pomocí nejrůznějších prostředků, ať už fotografováním vyfotografovaného (Two Sides of One Story, 2009; Exposed, 2005), odkrýváním skutečné povahy věcí, skryté za obrazem (Nightwatch, 2006; You Can´t Change the Weather, 2011), zkoumáním ukotvenosti fotografie v textu (Snapshots, 2009), manipulací skutečnosti pomocí fotografického zobrazení v životní velikosti (Lifesize, 2009), případně jeho umístěním do negalerijního prostoru (Door No.1, 2008). Jakousi apoteózou fotografie (kresby světlem) a zároveň její radikální kritikou je video s fotoaparátem zastaveným v procesu fotografování, vydávajícím a přijímajícím zároveň, agresivně oslňujícím a přitom zaznamenávajícím okolí (Lighthouse, 2009).

Relativizací polarity autora a jeho objektu, muže voyeura a ženy jako objektu jeho pohledu, ale částečně i fotografa a diváka se zabývá dlouhodobý a zatím neukončený projekt Man Woman Unfinished (od 2001), založený na konceptu vzájemného portrétování. Oba autoři zaujímají střídavě roli fotografovaného a roli fotografa, pózují před fotoaparátem nebo zachycují neopakovatelné momentky. Výsledkem je množství portrétů muže a ženy, kteří spolu vedou nekonečnou sérii rozhovorů, v nichž se nemluví. Wittgenstein napsal, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. A Baudrillard k tomu dodává: Ale o čem nelze mluvit, o tom se může mlčet prostřednictvím (fotografického) obrazu. Protože se dvojice fotografií kombinují pokaždé jinak, jsou témata rozhovorů určována náhodně a proměňují se v čase, stejně jako se v průběhu času mění podoba obou aktérů. Identitě jednotlivce v rámci dvojice a možnostem dvojího pohledu se ostatně věnují i další projekty (No Audible Dialogue, 2006; My left hand, 2006; Disguise, 2006).

Přemýšlení o odlišnostech skutečného, viděného a fotografovaného vyústilo m. j. ve výstavu Díra v dlani (2010). V sérii fotografií vytvořených pro tuto příležitost se realita fotografie potkává s viděnou skutečností, která se ukazuje jako pouhá iluze. Volba úhlu pohledu či vzdálenost fotoaparátu od fotografovaného předmětu přispívají k vytvoření fiktivního světa, v němž vidíme skutečnost jinak. Pohled zachycený na fotografii odpovídá viděné iluzi a současně se neodchyluje od reálné situace. Způsob, jakým je tato situace vyfotografována (vykonstruována) totiž přispívá k tomu, aby naše oko ulpělo na iluzivním obraze, a teprve ve druhém plánu začalo odhalovat jeho reálný základ. V takovém případě fotografický obraz neslouží k přiblížení skutečnosti, ale naopak od ní udržuje odstup. Nejen v tomto projektu můžeme vysledovat úzkou návaznost na postmoderní reflexi fotografie, a to včetně teoretických textů, např. již citovaného Jeana Baudrillarda, který se vztahu optické iluze a fotografie v jednom svém textu přímo věnuje. Iluzivní obrázky si podle něj stejně jako fotografie uchovávají něco z magické povahy obrazu.

V tiskové zprávě k výstavě The place from where you think (2012), v níž umělci zavedli diváka do temných jeskyní, aby mu dali spatřit světlo světa, Edith Jeřábková připomíná Platóna. „Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které se mu ukazují teď?“ S možnostmi zobrazení, které by odpovídalo naší představě o skutečnosti spíš než skutečnosti samé, ostatně už v antice vědomě pracovali. Hynek Alt a Aleksandra Vajd tento princip využívají, myslí obrazem a současně přemýšlejí fotograficky.

Marina Grzinic, Man woman (unfinished), Fotograf, roč. 3, 2004, č. 4 /Intimita/, s. 10–13

Camera Austria, 2004, č. 87

Pavel Vančát, Aleksandra Vajd & Hynek Alt: Exposed, Ateliér, roč. 18, č. 20, s. 6

Pavel Vančát, Hynek Alt: Modrá/Blue, Ateliér, roč. 12, č. 4, s. 6

Aleš Kuneš, Alt představuje svůj modrý svět, Lidové noviny, roč. 12, č. 19, s. 13

Jaromír F. Typlt, Co není nicneříkající, Ateliér, roč. 14, č. 7, s. 6

Petr Vaňous, Ga2lerie, Praha 2007

Hynek Alt: Grzeszykowska & Smaga, Fotograf, roč. 2, 2003, č. 2, s. 96

Hynek Alt: Karin Müller, Fotograf, roč. 1, 2002, č. 1, s. 85

Hynek Alt: Matthew Monteith, Fotograf, roč. 1, 2002, č. 1, s. 80

Hynek Alt: Tomaž Gregorič, Fotograf, roč. 1, 2002, č. 1, s. 79

Hynek Alt: Sultan & Mandel, Fotograf, roč. 4, 2005, č. 6, s. 62–73

Karolína Jirkalová, Centrum umění Ládví, Art & Antiques, roč. 7, 2008, č. 9, s. 49

Jaroslav Anděl et al., Horizonty: patnáct let Fulbrightovy komise v České republice, katalog k výstavě, Komunikační prostor Školská 28, Galerie Nová síň, Praha 2006

Štěpán Grygar, Hynek Alt: modrá, katalog k výstavě v Galerii Velryba v Praze, Praha 1999