Alice Nikitinová

Alice Nikitinová je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Doménou se jí stalo malířské médium, které se často pojí s prostorovými a objektovými výstupy. Čistá (základní) barevnost i tematický materiál je jejím osobním rozvinutím avantgardních plošných forem, jejichž náměty obvykle vycházejí ze zcela běžné reality. Na svých plátnech extrahuje kompozice pracovního prostředí, nářadí nebo odložených věcí. Díky kontinuálně uplatňovanému způsobu práce s barevnými plochami, které slouží k přímému vymezení tvaru malovaných předmětů, vznikají zdánlivě neohraničené série. V nich se zpravidla opakuje jeden nebo více motivů. Skupina obrazů z let 2006-2007 kompozičně reflektovala figurální náměty „dělnických“ kompozic, ve kterých dosahovala výrazné stylizace na základní geometrizované znaky uniforem a dopravních prostředků. Později vznikla z této série výstava s názvem „Práce“ pro Galerii Nod. V letech následujících se na obrazech nebo v objektech objevovaly především osamělé předměty jako popelnice, uskupení dopravních značek, gumových rukavic nebo bot. Obraz se u ní postupně mění do celoplošného záznamu předmětu (například krabice nebo prázdné informační tabule).

Nikitinová svou malbu vědomě zhodnocuje na vlastním uvědomování si modernistických a avantgardních programů. Současně s tím precizně zkoumá stávající výdobytky všedního života jako aktuální malířskou zkušenost. V roce 2011 namalovala sérii obrazů, jejichž modelem byly vyprázdněné nebo „chátrající“ plakátové plochy: jednobarevný list upevněný páskami. Malým posunem iluzivního napodobení stínu pásky, dosahovala autorka autentického přenosu do čistého malířského pole a geometrie. Toto pravidlo často překračuje plastickým zpracováním některých ploch na redukovaný znak reality.

Vnějškově prázdná, ale pro malbu zcela přímá cesta k barevnému rozhraní konkrétního námětu je zdá se důležitá i nadále. Například v sérii „otevřených knih“, které se v exaktním kompozičním řešení mění v geometrické protnutí a orámování uvnitř obrazu.

Nikitinové výstavní realizace jsou v autorčině kontextu nepostradatelné. Za všechny lze připomenout alespoň ty nedávné. Jednou z nich se Alice Nikitinová prezentovala v rámci soutěže Jindřicha Chalupeckého. Druhou pak na své autorské výstavě v Amsterodamu v Gallery Juliette Jongma. Jak na Chalupeckého ceně v pražském Doxu, tak ve zmíněné galerii, Nikitinová pracuje s uskupením obrazů do komunikace schopného celku. Hra a její „barevný výpočet“ (zřejmé naprosto explicitně na výstavě „Old School“ v Haagu) jsou základními vodítky na mapě pomyslného instalačního plánku. Opakující se všednost občas vstupuje do linií na obrazech (dráty vysokého napětí, sichrhajsky), aby vytvořily svou autonomní řeč. A naopak přiznaná „hotovost“ všedních věcí (rozpůlené pneumatiky, schránka, ptačí budka) absorbuje barvu jako nevšední zásah hry a barevného výpočtu.

GA2LERIE (Vaňous Petr ed. ), vydal Kulturní týdeník A2, s.r.o. jako přílohu v roce 2007

P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008