Antonín Střížek

Impulsem pro namalování obrazu a vůdčím zájmem při jeho malování je pro Antonína Střížka touha po harmonizaci všech prvků obrazu. Ta ho nutí k malování, které se mu stává, právě pro tuto činnost, trvalým zdrojem radosti. Jaké prvky jsou harmonizovány, není lehké vyjádřit, protože, obraz je, jak známo, věcí estetického myšlení a to neumožňuje adekvátní pojmový popis.

Prvním popudem k malbě je u Střížka příběh. Ten může pocházet z osobního prožitku, nebo z nějakého obrazového vzorce spatřeného třeba na staré fotografii. K příběhu zaujme malíř osobní vztah a ten je pak základním motorem pro tvorbu obrazu. Zároveň se však objevuje druhý člen tvůrčího procesu, a tím je umělcova potřeba korigovat jednostrannost osobního zaujetí a celou osobní historii, která příběh barví svým vlastním koloritem. Od té chvíle obraz vzniká jako výsledek zápasu mezi touhou vyjádřit osobní prožitek příběhu a potřebou dát osobním ideám nadosobní obecně platnou formu. Ta se projevuje pravidly, která malíř při své práci nachází, pravidly výstavby obrazu. Tato pravidla, ať jde o vztah barev, linií, ploch, světla, jednotlivých ikonických znaků, jsou případy vztahu mezi jednotlivými prvky a celkem. Celek obrazu vytvořený souborem detailů zpětně formuje každý ze svých členů tak, aby žádný prvek nevybočil z harmonie celku.

Není to ale jen harmonizace forem, které by sloužily sdělování obsahu. I obsah sám je jen jedním z prvků celku a podléhá stejné hře jako tak zvané formální prvky. Příběh je líčen jen v takové míře realismu, která je dána harmonií obrazového celku. Celek obrazu je výsledkem hry, která má na jedné straně své dané hřiště a svá přesná pravidla, na druhé straně, jako ostatně každá lidská hra, je výhledem do tajemství lidského žití.

Střížek důsledně usiluje o „objektivitu“ s jasným vědomím, že je to snaha marná. V tomto napětí vidím kouzlo Střížkových obrazů: v obraze se přede mnou otevírá prostor, ve kterém spatřuji připomínku své vlastní svobody, tj. povinnosti sám znovu a znovu ručit za to, čemu se říká realita.

Opona Státní opery Praha