Barbora Lungová

Obrazy Barbory Lungové se vyznačují jasným rukopisem. Její velkorysé figurální malby vystupují jako komentáře společnosti a zaběhnutých stereotypů. Hlavním tématem je pro ni feminismus. V současnosti studuje v doktorském studijním programu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v němž se zabývá queer reprezentací ve vizuálním umění – práce s názvem Dobrý fetišismus vzniká pod vedením Klaudie Kosziby. Konkrétní odkazy – či přímo citace – jsou pro Lungovou důležitým komunikačním prvkem i v rámci její umělecké tvorby. Skrze známé motivy v neobvyklém uskupení a prostředí vzbuzuje pozornost a vyvolává zneklidnění; její malby nezřídka působí dojmem kolážovitých výjevů. Těžko popsatelný střet odehrávající se v nejrůznějších vrstvách společnosti s lehkostí transformuje do rozporuplných, a přesto srozumitelných kompozic.

Lungová pochází z Kyjova a folklór se spolu s tradičními rituály dané oblasti viditelně propisuje i do jejích maleb. Nakonec i její vlastní podpis úhledně zasazený do obdélníku připomíná geometrický ornament. Nejde však pouze o přejímání vnější vizuality lidových prvků. Autorka ve svých malbách mimo jiné poukazuje na silné patriarchální prvky lidové kultury a odkrývá charakter a atmosféru masových akcí. K nim kromě tradičních slavností řadí i hromadné události pořádané za minulého režimu, které ji během dětství a dospívání rovněž provázely, jakož i formování popkulturních idolů.

Folklorní veselice a tradiční oslavy slouží jako ventil pro potlačené touhy, které vystupují na povrch skrze zběsilý tanec v krojovaném úboru a v kompozici sugestivně doplněné o nahá mužská těla v malbách s víceznačným názvem Moravská gotika (2009–2013). Autorka tak poukazuje na homoerotický rozměr některých folklorních tanců a rituálů. Obdobné napětí se v jejích obrazech objevuje i ve striktní sebekázni spartakiádních cvičenek v kontrastu k centrální postavě „krásného krutého mladého muže, kterému se ženy po přechodu stále ochotně podrobují“. Obraz je pojmenován Teoréma, stejně jako Passoliniho film, který má obdobné téma: fascinaci krásným chlapcem, jemuž postupně podlehnou všichni členové buržoazní rodiny. Lungová současně zobrazuje i ledový klid anglických gentlemanů a rockových hvězd, který působí jako analogická zástěrka pro napjaté emoce – v sérii Kánon odkazuje k zavedeným genderovým schématům, jen zdánlivě neměnným.

Zásadním prvkem v tvorbě Lungové jsou konfrontace. Ať již jde o ty kulturní, genderové, civilizační nebo o dynamiku mládí v opozici ke stáří. Pro autorku se jedná o velmi osobní téma, které sama intenzivně prožívá v generačně i genderově různorodých partnerských vztazích. Barvitou škálu vztahů přitom rozkrývá skrze komplexní síť vizuálních kompozic v sériích Four Balls (2012) nebo (Im)perfectly Queer (obrazy a kresby z let 2018 až 2021). V jejích obrazech a kresbách do roku 2018 opakovaně vystupují mladí muži v rolích tradičně připisovaných spíše dívkám: nazí pózují jako akty Venuší na malbách starých mistrů, jsou objekty chlípného zkoumání viditelně starších mužů, ale nezřídka i přísných žen. Typ soudružky, bachařky se u Lungové objevuje také opakovaně – jednou je pozorovatelem, jindy zas hybatelem znejasněných scén se sexuálním nábojem. Přítomná ironická nadsázka zde přitom slouží jako návod k zamyšlení nad daností běžných situací a struktur.

Mísení zdánlivých protikladů je i jedním z námětů Lungové ilustrací ke sbírce básní I když se umíš smát jak dalajláma básnířky Andrey Vatulíkové (Větrné mlýny, 2021), jejíž básně vycházejí z její osobní queer identity, která je pro ni stejně jako pro Lungovou žitou zkušeností. Kresby tu proto vypovídají o nebinaritě, o mužském i ženském elementu v jedné duši a v jednom těle (jakou znázorňuje například podobizna blond ženy a vousatého muže v téže pozici, ale se zcela odlišným nábojem).

Jsou to právě queer nebo  environmentální projekty, kterým se Barbora Lungová především v posledních letech naplno věnuje. Příkladem může být aktuálně publikovaná kniha Hledání šlapanické víry: společenství, rituály, paměť (2022), jež zkoumá roli okrasných rostlin v kulturní imaginaci, a zejména pak příběh šlapanických chryzantém Jana Dvořáka. Na publikaci spolupracovala s kolektivem autorek působících při brněnské FaVU (Marta Fišerová Cwiklinski, Nina Grúňová a Lucie Králíková).

Lungová kromě vlastní umělecké produkce působí rovněž jako kurátorka. Deset let byla kurátorkou kyjovské Galerie Doma, jedné z prvních soukromých polistopadových galerií v regionu, která vznikla roku 1991 z popudu manželů Ježových. Lungová rovněž dlouhodobě spolukurátorovala výstavy se svým bývalým, již zesnulým partnerem, znalcem a sběratelem umění, Vojtěchem Petraturem. Z jejích posledních projektů pak lze jmenovat například výstavu Je potřeba starat se o své zahrady. Ta proběhla v roce 2021 v Galérii Jána Mudrocha ve slovenské Senici a byla zaměřena na vizuální umělce a umělkyně věnující se environmentálním tématům.

Lungová je rovněž důležitou součástí akademického a pedagogického týmu Fakulty výtvarných umění v Brně. Zároveň ale setrvává i v rodném Kyjově, a to nejen skrze své malby, je zde aktivní také v regionální politice, kde se zasazuje o kulturní, environmentální a queer témata.

Kolem svého kyjovského ateliéru nadto provozuje guerilla gardening, přičemž – jak sama uvádí – v rámci svého dizertačního projektu buduje na svém pozemku v kyjovském katastru mezi poli a vinohrady zahradu, která je koncipována jako prostor dedikovaný queeness. Zahrada kombinuje tematické záhonky sesazené z různých odrůd Iris germanica (kosatec německý), které jsou dle svých názvů řazeny tak, aby tvořily texty či asociativní soubory. Záhonky šlechtěných kosatců jsou pak uspořádány podle témat, jako jsou „sexistické stereotypy“, „dekolonizované dilema“, „queerness“ či „vlastní love story“ a zjevně kontrastují s okolním prostředím trvalých travních porostů s výskytem vzácné stepní fauny a flóry. Inspirací autorce přitom byla zahrada avantgardního gay filmaře Dereka Jarmana a dílo Paula Harfleeta s názvem The Pansy Project, jež místa homofobních útoků mapuje sazenicemi macešek, které jsou na nich vysázeny.

Lungová tak zůstává výraznou osobností současné české malby, jejíž projev a komentáře k velice aktuálním tématům, jako je queer a environment, zůstávají do značné míry ojedinělé, zásadní a nepřehlédnutelné.

2021
ilustrace – sbírka básní Andrei Vatulíkové I když se umíš smát jak Dalajláma, nakladatelství Větrné mlýny, sazba Tereza Bierská a Nela Klímová

2007 – 2017
dramaturgie výstav v Galerii Doma, Kyjov

2006 – 2020
kurátorství výstav s Vojtěchem Petraturem v Galerii ve Dvoře ve Veselí nad Moravou

2022
Slovenská národná galéria – podcast O rostlinách a ľuďoch, www.sng.sk/sk/o-galerii/podcast/2299-o-rastlinach-a-ludoch
QYS rozhovor s Darinou Chriastovou

2021
Rozhovor s Ondřejem Navrátilem pro Black Edition, Agosto Foundation  agosto-foundation.org/cs/black-edition/rozhovor-s-barbarou-lungove

2014
v Galerii Panský dvůr ve Veselí nad Moravou (do 18.5) s Denisou Krausovou – Muži, květiny a něco tísnivého – recenze na Artalku od Kláry Stolkové

2011
Folklorika – ČT Brno

editorka a autorka:

Hledání Šlapanické víry: společenství, rituály, paměť. Brno: FaVU VUT, 2021 (spolu s Martou Fišerovou Cwiklinski, Ninou Grúňovou a Lucií Králíkovou)

Paměť FaVU: sonda jednoho ročníku. Brno: FaVU VUT, 2014 (spolu s Janou Písaříkovou a Andreou Vatulíkovou)