Dalibor David (1972) je autorem ztišeným, koncentrovaným. Melancholii v jeho díle doplňuje citlivé, křehké a zvědavé zkoumání věcí v jejich vizuálních zkratkách. Vznikají nejednoznačné, proměnlivé formy navázané na změnu osvětlení. Jednoduché kompozice vytvořené z banálních předmětů ozvláštňuje David malířskými prostředky – světlem a barvou. Intuicí prozařuje předměty a tvoří z nich jakési posvátné relikvie odrážející představu nekonečného prostoru na malých vybraných příkladech. Kresba mizí v barevných plochách nebo v modelaci.
Celou dosavadní malířskou tvorbu Dalibora Davida lze rozdělit na dvě základní linie. V první autor upřednostňuje modelační schopnosti barvy a zkoumá plasticitu, objem a obsah pojednávaných předmětů a věcí. Je fascinován tím, jak se včleňují do plochy nebo naopak, jak z ní vystupují. V druhé linii transformuje předmětný svět do čistě barevných ploch a jejich harmonických vztahů. Podle přístupu jsou voleny také náměty. Zatímco v modelaci se obrazem stává samotná ikona-věc vynořující se z plochy, vlastně její „podobizna“, v práci s čistou barvou je podstatná vzájemná provázanost rámce a figury.
Vzdělání:
1990-1997 AVU (prof. Jiří Sopko)
1985-1990 SUPŠ v Uherském Hradišti
Dobré ráno/ Good Morning, katalog výstavy, text Petr Vaňous, Galerie Caesar, Olomouc 2007
P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008
Korpaczewski, Igor: Existenciální trosečníci, Ateliér 24/2002
Vaňous Petr: Malířská škola Jiřího Sopka, A2 kulturní týdeník 17/ 2006, s. 8
Vaňous, Petr: Tabletky, A2 kulturní týdeník 48/2006, s. 26-27
Vaňous, Petr: Měkká nostalgie Dalibora Davida, Revue art 3/2007, s. 44- 47