Daniel Balabán

Daniel Balabán od poloviny osmdesátých let bytostně patří mezi přední umělce ostravské výtvarné scény a koryfeje současného českého umění vůbec. Narodil se 20. září 1957 v moravském Šumperku, ale už od roku 1962 žije trvale v Ostravě. Mezi lety 1979 a 1984 studoval malířský ateliér profesora Františka Jiroudka na pražské Akademii výtvarných umění, kde se v roce 2004 také habilitoval. Od roku 1993 do roku 2007 působil jako vedoucí ateliéru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity a od roku 2008 tamtéž vede svůj malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.

V jeho raných obrazech poloviny osmdesátých let se mísí témata jakýchsi pablesků hrůz reálného socialismu a socialistického realismu (Rozsévač, 1986; Poruba, 1988) a sakrální témata, která do brilantní formy plně rozvine později a která v jeho tvorbě přetrvávají v podstatě dodnes. Obraz Rozsévač (1986) je dokonalým spojením obého. Biblické podobenství o rozsévači koukolu z Matoušova evangelia ve spojení s obrovskými stíny panelových domů v celkově potemnělé atmosféře je vyjádřením autorova vnitřního rozpoložení a únavy z osmdesátých let. Do všeobecného povědomí se dostal na začátku devadesátých let svými plátny s tematikou klasické křesťanské ikonografie (Ježíš, 1992; Sv. Kateřina, 1993). V té době často pracoval s reinterpretacemi vrcholně středověkých desek Mistra Theodorika jako právě na plátně Sv. Kateřina (1993). Stejně jako Theodorik maluje vzdušnou a plnou barevnou skvrnou sv. Kateřinu s jejím typickým atributem – mečem - a dekorativní pastigli původní gotické desky pak nahrazuje bílými otisky podrážek svých bot. Stejně jako na svých plátnech, tak i objektech pracuje Balabán po celá devadesátá léta takřka výhradně se silně ironizovanými sakrálními tématy, často také samotného Ježíše Krista (Kancionál, 1991; Ježek v kleci, 1991; Řehtačka, 1992).

V obrazech poslední doby je religiozita poněkud více potlačována či skryta a posunována spíše k jakési spiritualitě. Do popředí se nejčastěji dostává lidská postava dumající nad smyslem života, často stylizovaná do postav klasických děl velikánů světových dějin umění, kupříkladu Myróna, Michelangela, Rodina, ale i Picassa. Například na plátně Provazochodec (2007) je v prostoru na laně balancující postava Myrónova Diskobola, která však ztratila ke svému pomyslnému hodu pevnou půdu pod nohama – jakýsi svůj žitý svět. Z Balabánových reinterpretací klasických děl jsou to pak například obrazy David II. (2007) nebo Portrét (2007), v nichž spatřujeme slavnou kompozici Michelangelova Davida. Odrazem hluboké spirituality jsou vynikající obrazy buddhistických meditací (Buddha, Buddha I, Buddha II, vše 2008), v nichž pomocí kuchyňského nádobí interpretuje základní učení tohoto směru, a sice výzvu k askezi – pomocí symbolu prázdného pekáče nebo výzvu k tělesné čistotě – prostřednictvím prázdného lavoru.

Daniel Balabán se mimo klasickou malbu věnuje také tvorbě digitálních obrazů (Staromák, 2006) a fotografií.

Obrazy z let 1987-1989 (kat. výst.), Kulturní středisko Blatiny 1989.

Obrazy z let 1988-1990 (kat. výst.), Galerie Pod Podloubím 1990.

Obrazy (kat. výst.), Ústřední kulturní dům železničářů 1990.

Obrazy z 1987-1991 (kat. výst.), Těšínské divadlo 1991.

Daniel Balabán (kat. výst.), Galerie Caesar 1992.

Daniel Balabán (kat. výst.), Galerie Václava Špály 1993.

Obrazy, objekty (kat. výst.), Galerie výtvarného umění v Ostravě 1993.

Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Heretické obrazy Daniela Balabána, Ateliér VI, č. 5, 4.3.1993, s. 5.

Obrazy (kat. výst.), Moravská galerie v Brně 1995.

Tenebrace-solarizace, Obrazy 1994-1997 (kat. výst.), Výstavní síň Sokolská 26 1997.

Všední nesmrtelnost, Obrazy a fotopráce (kat. výst.), Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory 1997.

Daniel Balabán (kat. výst.), Výstavní síň Synagoga 1998.

Milan Weber, Nové obrazy Daniela Balabána, Ateliér XI, č. 12, 11.6.1998, s. 6.

Kvanta a prázdna, Obrazy z let 1996-2000 (kat. výst.), Galerie výtvarného umění v Ostravě 2000.

Věra Jirousová, Svatý Šebestián a ty další, Ateliér XIV, č. 20, 11.10.2001, s. 5.

Mind the Gap, Obrazy 2002-2006 (kat. výst.), Dům umění města Brna 2006.

Tak co? (kat. výst.), Galerie Beseda 2008.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1997, I. A-Č, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava

Milan Weber, Ostravská úderka, Ateliér XVI, 3.4.2003, č. 7, s. 1.

Jan Balabán, Na konci moderny?, Ateliér XVIII, 31.3.2005, č. 7, s. 6.

Lenka Lindaurová, Daniel Balabán, Rozhovor, Art & Antiques V, 2006, č. 11, s. 52-65.

František Kowolowski, Daniel Balabán - nové obrazy, Art & Antiques V, 2006, č. 11, s. 93.