David Böhm

Tvorbu Davida Böhma lze jen velice těžko vnímat izolovaně. Práce v umělecké dvojici s Jiřím Frantou, se kterým David Böhm spolupracuje již od svých studií na Akademii výtvarných umění v Praze, je bezesporu jádrem či alespoň východiskem velké většiny jeho prací a také určitým vysvětlením asociativní a otevřené povahy jeho tvorby, jejíž ústředním bodem je kresba. 

Zatímco v kontextu umělecké dvojice Böhm-Franta lze hovořit o dlouhodobé snaze  překračovat hranice média a o pohrávání si s jeho performativně nekontrolovatelným rozměrem, jako tomu bylo v řadě projektů od Není to to co by to mohlo být (2006), kde se autoři vzepřeli ustálenému chápání kresby jako něčeho statického a v průběhu výstavy denně variovali a akumulovali obsah nástěnných kreseb, přes cyklus Skoro nic není úplně (2010), kde za využití těžké technologie a fyzických překážek umělci tématizovali zpochybnitelnou jedinečnost kresby a zaměnitelnost uměleckého rukopisu, až po projekt Diplopie (2012), kde byl performativní rozměr tvorby přenesen za využití sníženého stropu na diváka, který byl podobně jako umělci nucen překonat prostorovou překážku, aby výstavu v tomto případě vůbec viděli, v případě samostatné tvorby Davida Böhma se obloukem navracíme k meritu věci, tedy ke kresbě a možnostem její výpovědní hodnoty, ze které v samostatné praxi Davida Böhma vše vychází a také k ní často směřuje.

Politikum a pohrávání si s hranicemi média jako takovými lze v kontextu samostatné tvorby autora vnímat spíše jako okrajové a pokud můžeme hovořit o vlivu, je spíše asociativní - inspirován principy využívaných v práci ve dvojici. Často se zde zrcadlí aspekty spolupráce, které souvisí s prací na časové ose. Ty jsou ale oproti práci společné, procesem značně více kontrolovaným. Příkladem je projekt 100 týdnů (2013), kde si autor uložil každý den vytvořit jednu kresbu s motivem hlavy a textem. Princip zadání zůstává podobně jako v práci s Jiřím Frantou otevřený, umožňujíc tak dostatečný prostor náhodě a okolním vlivům. Ty se zde zrcadlí spíše v obsahu, jehož deníková forma a časosběrná povaha, tak trochu připomíná výše zmíněný projekt s Jiřím Frantou z roku 2006. Samotný princip jakéhosi deníku v mnoha ohledech poukazuje na jeden z klíčových rozměrů kresby, kterým je možnost rychlého záznamu a zachycení momentu, situace či myšlenky.

V současné době lze samostatnou tvorbu Davida Böhma spojovat zejména s ilustrací či komiksem. Nejedná se však o pouhou ilustraci textu, ale o asociativní proces, který obsah knihy společně s textem utváří - text a kresba zde zaujímá rovnocennou pozici, testujíc hranice a možnosti, které kresba a její výpovědní hodnota skýtá. Podobně jako v dalších samostatných pracích autora, i zde se jedná o propojení obrazu a textu. Ani zde však autor neopouští pole výtvarného umění. Převážná většina publikací, na kterých se David Böhm v posledních letech podílel a za která získal řadu ocenění, zmínit můžeme například knihu Hlava v hlavě (2013) či Co by sis přál – Jiří Kolář (2014), zprostředkovaně tématizují prostředí současné výtvarné praxe a přibližují ho (nejen) nejmladší generaci výtvarného publika. Stěžejní otázky související s rolí umělce, uměním a jeho produkcí či myšlenkovými schématy využívaných v umělecké - potažmo tvůrčí praxi, jsou v převážné většině jádrem těchto prací. Navracíme se tedy opět k tématu hranic, jejich překračování a nového pohledu na medium. Medium, kterým může být kniha, kresba, objekt, instalace, performance, spolupráce a nebo všechno dohromady. Nic totiž nelze v práci Davida Böhma uchopit izolovaně bez zohlednění vzájemné souvztažnosti.

Kancelář ředitele Českého centra v New Yorku

Časová osa pro lektorské centrum / Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora 2010

Vizuální podoba autobusu pro lektorské centrum / Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora 2009

restaurace Sovovy Mlýny / Praha 2009

Katalogy

Věznice: místo pro umění / DOX / Praha

Akce Zet / Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem

cena jindřicha chalupeckého finále 10 / Praha 2010

Police the police. katalog Bienále Bukurešť / Bukurešť 2010

Po sametu, GHMP / Praha 2009

cena jindřicha chalupeckého finále 09 / Praha 2009

Krajiny malby, galerie Fiducia / 2009 Ostrava

subvision kunst festival Hamburg / Hamburg 2009

ga2lerie, jako příloha týdeníku A2 / Praha 2007

intercity Berlin Praha, Mánes / Praha 2007

není to to co by to mohlo být / text Tomáš Pospiszyl / Praha 2006

Edith Jeřábková, Jak si cenit ceny / A2 25/2010

Kateřina Štorblová, rozhovor, FlashArt No. 17/2010

Richard Klíčník, Ticho hrocha – černé pohádky / Nový Prostor květen 2010 / iliteratura.cz

Tereza Spencerová, rozhovor, Literární noviny 6/2010

Katarína Uhlířová, rozhovor, FlashArt No. 14/2009

Kateřina Černá, portfolio, Art+antiques 9/2009

Jiří Ševčík, Sandná danost Ateliér 8/2008

Lenka Lindaurová, talent www.artservis.info 10/2007

Josef Vomáčka, Ve dvou se to lépe táhne – rozhovor Time in 10/2007

Jan Zálešák, V rychlosti je krása, Ateliér 19/2007

Petr Vaňous, Anketa – malující umělci A2 30/2007

Petr Vaňous, galerie A2 12/2007

Karel Císař – projekt pro Labyrint Revue 19-20 2006

Tomáš Pospiszyl Jiří Franta a David Böhm: Není to to co by to mohlo být TÝDEN 36/2006

Edith Jeřábková, Na okraj jednoho experimentu A2 37/2006

Nulla dies sine linea,  2012.