Sochař David Černý je na rozdíl od většiny současných výtvarných umělců mediálně viditelnou osobností české kultury. Nejčastěji vytváří figurativní sochy určené pro veřejný prostor. Daleko více než řešení autonomních estetických problémů ho však lákají intervence do společenských vztahů a animace prostoru sdělovacích prostředků.
Davič Černý studoval design a později sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Více než škola však pro něj bylo rozhodující prostředí nezávislé kulturní scény konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Podílel se na aktivitách Bullshitfilmu, s přáteli vytvářel krátkodobé instalace a performance na pomezí večírku a uměleckého díla. Vystavoval na výstavách pod bývalých Stalinovým pomníkem a vytvořil létající dolary pro Muzeum Andy Warhola v Medzilaborcích. První větší veřejný ohlas měla jeho socha kráčejícího trabanta umístěná na Staroměstském náměstí (1990). Celonárodní diskusi pak rozpoutal Růzový tank, neboli přemalování vojenského tanku, který sloužil jako památník sovětské armádě, na růžovou barvu (1991). Ve své době se jednalo o ojedinělou, politicky motivovanou uměleckou akci s velkým mediálním dosahem. Rozbouřit veřejné mínění se Černý pokusil i svou mystifikační akcí Den zabíjení v Madridu a v Londýně v rámci festivalu Edge 92. Výstava ve Špálově galerii v Praze v roce 1993 završila první tvůrčí období Davida Černého. Představil zde mimo jiné sérii Kitů, předimenzované pistole poprvé použité ve Dni zabíjení, a instalaci Malost z roku 1991.
V letech 1994 – 1996 žil David Černý v New Yorku, nejdříve jako rezident programu P.S. 1 a posléze Whitney Studio Programu. Vystavoval v galerii Ronadla Feldmana a účastnil se putovní výstavy Beyond Belief, setkání s realitou americké umělecké scény však na něj měly spíše negativní dopad. Po návratu do Prahy začíná spolupracovat s filmem a současně rozvíjí motiv obřího batolete umístěného na fasádu architektury, který pocházel již z amerického období. Deset Miminek se mu v roce 2001 podařilo dlouhodobě umístit na Žižkovský televizní vysílač. Od konce devadesátých let David Černý realizoval několik velkých projektů do veřejného prostoru. Patří se v pražské Jilské ulici trvale umístěný Viselec (1996), Sv. Václav v pasáži Lucerna (1999), a patří sem i série bronzových modelů z historie českých dějin Český betlém, trvale umístěných v pavilonu Škody v automobilovém muzeu ve Wolfsburgu. Metodou Davida Černého je často provokace veřejnosti a testování estetických i společenských limitů, díky čemuž zůstává řada jeho finančně náročnějších projektů nerealizována. Výčet uskutečněných děl tohoto charakteru po roce 2000 obsahuje interaktivní fontána v Hergetově cihelně, autobusovou zastávku v Liberci nebo hlavou přístupné zadky v exteriéru galerie Futura.
Vzdělání:
1995-1996 Whitney Museum Independent Study Program, New York, USA
1988-1994 Vysoká škola umělecko-průmyslová, ateliér Kurta Gebauera, Praha
Granty, stipendia:
1996 Pollock Krasner Foundation Grant, USA
1994-1995 P.S.I. artists residence, New York, USA
1991 Rezideční pobyt Švýcarské vlády v Boswil, Švýcarsko
Ceny:
2000 Chalupeckého cena, Česká republika
1990 Speciální cena na bienále v Kortrijk, Belgie
Performance a akce:
2002 "Policeman for Rent", Prague
1991 "The Pink Tank", Prague - painting The Soviet War Memorial pink, Prague
1989 "Unreleased Secret Action", Prague
1988 "The Pose", Museum of Modern Art, Paris, France
1987 "Bridge", Prague
1986 "Sounds", Ostrava, Czech Republic
cs.wikipedia.org/wiki/David_%C4%8Cern%C3%BD
http://www.nytimes.com/2009/09/05/world/europe/05cerny.html?_r=2&scp=1&sq=david%20cerny&st=cse