David Možný

David Možný je především autor videí a videoinstalací, působil také jako VJ a tvůrce projekcí pro divadelní představení a scénická čtení. V precizních počítačových animacích skládá skutečnost vycházející z fotografií architektury (Rahova), z ofsetově tištěných záběrů interiérů z časopisů o bytové kultuře (Virtual Soul Vaste) či z archaických slovníkových ilustrací (Pomalu).

Přetvářením urbanistických a sociálních utopií a stylizovaných prostředí komentuje jejich anachroničnost a rozpad a dospívá k zneklidňujícímu katastrofickému efektu. Podobně principům počítačových her vytváří modely prostorů, které působí svým napětím mezi realitou a softwarovou konstruovaností; plynulým pohybem filmových záběrů zároveň vrací časovost do fotografií a kreseb a narušuje jejich statičnost.

Pro Možného videa je podstatná interakce zvuku a obrazu, stopa videa je často přímo mapována na strukturu hudby. V jeho dílech se spojuje zájem o utopické vize zhmotněné v urbanismu a architektuře východního bloku a s tím související prostředí vyčleňující se z logiky reality, vznikající a existující mimo přirozené časové a prostorové rámce.

První z videoinstalací Davida Možného byla simultánní dvojprojekce Heterotopie (2001), v níž pohled z jedoucího vlaku vzbuzuje podobnou závrať jako kamery namířené na regály se zbožím v hypermarketu Tesco ve videu Shopping, jehož dvě protilehlé projekce doplňuje v galerijní instalaci lightbox – „Serotonin“ – se záběrem vylidněného prostoru rozlehlého obchodu: perfektního ztělesnění heterotopického vyčlenění mimo prostor a čas.

V klipu Virtual Soul Vaste pro skupinu Naše věc jsou rozpohybovány fotografie především z rumunských časopisů o architektuře a bydlení ze 70. let. Digitalizované ofsetové tisky vylidněných a sterilních interiérů vyvolávají nostalgii (či ‚ostalgii‘) i pocit postkatastrofické prázdnoty. Zpochybněním dělení na exteriér a interiér bere Možný jistotu z jasně definovaného prostoru a vytváří obraz abstraktního neobyvatelného prostředí.

Jako galerijní instalace i samostatné video vznikla Rahova, vycházející z fascinace stejnojmenným bukurešťským sídlištěm, které Možný z velké části „nascanoval“ s kamerou v ruce a zpětně složil v grafickém programu. Panelové domy procesem rozpadu odkrývají svoji strukturu a jejich pohyb ve videu je v podstatě komentářem tohoto procesu. Pohyby architektury, symbioticky napojené na hudbu Michala Mariánka, působí reálně díky precizní práci s hloubkou ostrosti a pohybem virtuální kamery. Architektonické struktury sídliště jsou generativní, stejně jako dekonstruovaná architektura ve videu. Budovy samy obývají prostor sídliště, pohybují se prostorem a nahrazují jeho nepřítomné obyvatele. V galerijní instalaci navazuje trojkanálové video na klaustrofobní vstupní místnost vyplněnou anonymizovanými poštovními schránkami a osvětlenou blikajícími zářivkami, navozující atmosféru stísněných sídlištních interiérů.

Pro píseň brněnského uskupení Vítrholc vzniklo video Pomalu, soustava halucinogenních obrazů převzatých z ilustrovaného rusko-německého slovníku Duden z 50. let. Animované perokresby společně se snovou hudbou a japonskými titulky vytvářejí autonomně surreálný svět.

Účast na festivalech a projekcích:

2011

Big Cartoon Festival, Moskva

INDEX Festival, New York

37. Letní filmová škola Uherské Hradiště

Imaginative Geographies, Atlantis 11, Biennale di Venezia

2010

PAF – Přehlídka animovaného filmu, sekce Jiné vize, Vítězný snímek a Cena diváků, Olomouc

2009

Internationales Trickfilm Festival – International Festival of Animated Film, Stuttgart

2006

Rencontres internationales Paris/Berlin, Centre Georges Pompidou, Paris

2005

Out Video Festival, 30 sec. movies for outdoor screens, Jekatěrinburg

2004

Onedotzero, ICA, London

Bitfilm, Hamburg, 1. cena

Animago, Stuttgart, 2. cena

Kaleidoskop, Barcelona

FACT, Liverpool

2002

COOP 02, Kalinderu Media Lab, Museum of Contemporary Art, Bucharest