ABS - Nádraží

Série videoprojekcí ABS je založena na principu záznamu reálného místa v reálném čase bez jakéhokoli zásahu či střihu. Jde tedy o „ready made“ reálného času a prostoru.

Další podstatnou charakteristikou je použití tzv. „mentálních titulků“, které umožňují vnímat děj tohoto prostoru v jiné, mnohem intenzivnější, rovině. Tyto titulky např. mohou naplňovat prostor neviditelnými reálnými významy, které by při běžném vnímání zůstaly skryty. Užívám-li termínu „mentální titulky“, je tomu tak proto, že neslouží k překladu z jiného jazyka, ale popisují podvědomé i vědomé myšlenky lidí, kteří se ocitnou v záběru kamery. Mentální titulky se nenacházejí ve spodní části obrazu jeho titulky běžné, nejsou tudíž pouhým jeho doplňkem. Naopak jsou dominantní součástí obrazu. Jsou animovány, aby souvisely přímo s postavou, která si autentickou myšlenku právě myslí. Tímto způsobem dochází nejen k jakémusi zvláštnímu zhmotnění myšlenek v daném času a prostoru, ale především je možné v tomto reálném čase pomocí textu ukázat myšlenky mnoha lidí najednou, což je z mého pohledu opravdu sugestivní. S takto zobrazenými texty je možné navíc velmi dobře dále pracovat. Například je možné ovlivnit rychlost myšlenek a tím i intenzitu myšlení. Některé myšlenky nás opouštějí velmi rychle a jiné se zase překotně překrývají atd…

Důležitým aspektem práce s mentálními titulky je i to, že je tu možnost komponovat takto získané myšlenky do experimentálního literárního útvaru. Můžeme jej zatím nazvat dokumentární kompozice Stockhausenovského typu. Také se mi docela líbí termín „dokumentární kinetická literatura“. Výsledný produkt nám tedy dává možnost vnímat každodenní realitu mnohem intenzivnějším několikavrstevným způsobem.

Možná by někoho mohlo napadnout, jak je možné získat pod/vědomé myšlenky lidí a navíc mnoha lidí najednou a navíc ve stejný čas? Je to náročné, ale je to možné. Pomáhají mi většinou kolegové. Například deset asistentů obestoupí místo, které je v záběru kamery a průběžně oslovují každého, kdo tímto místem projde s otázkou : „Dobrý den, můžete mi prosím říci, na co jste právě teď myslel, když jste procházel tímto místem?“ Takto oslovený člověk tak z 80% opravdu odpoví bezprostředně, už proto, že se s takovou otázkou nikdy nesetkal. Takto získaná myšlenka je hned zaznamenána na diktafon. Mojí prací potom je získané výpovědi přepsat do mentální řeči a formou titulků je vsadit do virtuálního časoprostoru filmu zpět původnímu majiteli myšlenky.

text z internetové stránky J. Černického:

www.cernicky.com/actual.html