Běsnění slunce

Obraz je malován hutnou pastózní barvou, krátkými a energickými tahy. Jsou využity i plastické kvality barevné hmoty. Červený střed slunce je zdůrazněn vyšším navrstvením barvy. Stromy na nízkém obzoru, pojaty jen v kresebné zkratce, jsou vytvarovány z temné barevné masy vytlačené přímo z tuby. Stejným způsobem jsou vytvarovány i dvě postavy choulící se k sobě pod kotoučem slunce. Ten je vlastním významovým středem kompozice. Kolem něj je v soustředných kružnicích krátkými tahy vyplňován prostor barevnou hmotou. Barvy jsou spíše temné a syté, převládají žlutě, okry, temně rudá až hnědá, objevují se i zelené a modré tóny, ty však jen na okrajích a jaksi mimo dosah slunce. Zem je zachycena spíše plošně, převládají na ní hnědé a temné tóny. Výrazně se z ní vydělují blízko sebe sedící postavy, jimž na pozadí země dává vyniknout i převaha světlých tónů jejich těl.

Běsnění slunce je namalováno na obraz Krajina se snopy a hradem Radyní. Dílo samo je součástí souboru raných obrazů v nichž Milan Knížák, podle svých slov, toužil dokončit dílo Van Gogha. Ostatní obrazy z této doby se ztratily. Na ranou expresívně laděnou tvorbu není později bezprostředně a tématizovaně navazováno. Nicméně v souvislostech celku tvorby Milana Knížáka lze v zmíněném obrazu objevit některé základní rysy přístupu k tvorbě (práce s barvou, vitální zpracování apod.). Spíše však než směr budoucího uměleckého vývoje ukazuje toto dílo základní osobnostní naladění svého tvůrce.

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996