Vězení a jiné politické okolnosti znemožnily provedení akce.
Citován text Milana Knížáka:
Lidé se vyšplhají na velikou skálu,
svléknou si oděvy, sbalí do balíků,
polejou hořlavinou, zapálí a metají
ze skály dolů.
Potom šijou z předem přinesené
látky nové oděvy.
(Při práci mohou zpívat krásné písně.)
V nových šatech pomalu sešplhají dolů
a rozcházejí se.
Milan Knížák pracuje často s oděvy. Navrhuje je, upravuje je pomalováním, prostříháváním, propalováním, kombinuje materiály a barvy, doplňuje je různými předměty apod. Objevují se Šaty malované na tělo (1965-66) nebo konceptuální Šaty, které se nenosí (text vzniklý na základě prací s oděvy v letech 1962-1977). Milan Knížák tak různorodým použitím oděvů ukazuje, že šaty mohou být svébytným prostředkem uměleckého výrazu.
Obřad hořící mysli je akce propojující několik motivů spjatých s oděvy. Práce s oděvy, jež je základním prvkem akce, dostává v této akci specifický rozměr. Oděvy se totiž objevují v jiných souvislostech a s jiným významem než dříve. Zatímco dříve vycházel Milan Knížák spíše ze společenské a estetické funkce oděvu; vznikaly tak aktualizované oděvy používané např. při akcích (Demonstrace jednoho 1964 nebo 2. manifestace aktuálního umění 1965) tj. používané především tak, aby svoji neobvyklostí působily na veřejnosti; nyní je jeho pozornost přesunuta na oděvy samotné a na jejich symbolickou funkci. Přesněji řečeno, pozornost je přesunuta na smysl práce s nimi. Zbavení se oděvů na význačném místě, jejich spálení a poté ušití nových a rozcházení se v nových oblecích, oživuje některé rituální motivy. (Tyto rituální motivy se objevují již v druhé části 2. manifestace aktuálního umění, kdy dívka pálí v ohni své šaty.) Obřad hořící mysli má strukturu iniciačního obřadu, jehož nosným motivem je snaha po vnitřní proměně účastníka.
Přesun důrazu není v této akci jen formálním přesunem zájmu z prezentace oděvu na jeho tvorbu, ale souvisí s celkovým zniterněním Knížákových akcí. Milan Knížák navíc, jako již v mnoha jiných akcích, opět vybočuje z rámce umění, jinak řečeno, svým pojetím umění se snaží rámce umění rozšířit.
Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění, Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996