Dry me a river

Z osobní zkušenosti Hofmannových performancí si odnášíme dojem zhuštěného času a intenzivní pomalosti, kdy každé performativní gesto není jen notou, nýbrž melodií, a kdy lze tyto kolektivní akce vnímat jako polyfonii tělesností a emocionalit. Gesta jako dýchání z úst do úst, vzájemné nošení, vytváření řetězů z prstů, zpěv, aurální projevy a další se vrství, opakují a trpělivě trvají na svém ztělesňování. Jednotlivé úkony jsou sice předem plánovány, v rámci samotné performance se však odehrávají víceméně improvizovaně.

Důraz na vlastní stylizaci projevu a zjevu performerů je důležitý – jelikož žijeme v době, kdy stylizaci a autenticitu už od sebe nelze oddělit, Hofmann právě zmíněná jednoduchá gesta, jako je dýchání z úst do úst či vzájemné nošení, používá v módním a stylizovaném prostředí, a klade tím důraz na jejich význam i nedostatek. Jistá bezprostřednost, které toto konání dosahuje, je způsobena i tím, že do performance jsou přirozeným a nenásilným způsobem přijímáni i příchozí.  Hranice mezi autorem a divákem je sice jasně gestikulována, samotnou performancí je ovšem také neustále znovu vytvářena.