Evidence of Performance

Dílem Evidence of Performance (2014–2015) navazuje Kajánek na civilní estetiku konceptuálních a performativních tendencí, jaké známe z druhé poloviny minulého století. V tomto případě šlo o vyprovokování konfliktu na základě podněcování diskuze bez běžných konverzačních zábran, například snaha verbálně přesvědčit Romy o tom, že jsou solí země, v nádražní hospodě. Autoportrét s monokly a slovní popisek je pak lakonickou dokumentací této a jiných snah. Kajánek těmito gesty nejenže znovu uvažuje o tom, co je vlastně performance, ale také odkazuje na sociální problematiku a pozici elitářského umění ve vztahu k „obyčejným“ lidem.
Dokonce i integrita vlastního díla jako celku je umělcem podvratně a zevnitř narušena, jelikož jedna z jeho performancí představuje vytvoření monoklu podle youtubového manuálu. Fotografie je pak důkazem proběhlé performance stejně jako ostatní fotografie, pozbývá ale konfliktní situace coby výchozího bodu, a rozšiřuje tak čtení díla o další vrstvu. Je jeho tématem sociální aspekt násilí, či vztah mezi performancí a dokumentací? Všímavý divák porozumí, že u Kajánka jde vždy o kombinaci vícero témat dohromady. Všechny performance se tak skutečně odehrály, ale jen pět z šesti monoklů jsou pravé.