Flow 52-26

Flow 52-26 je další z autorových performancí, kdy svou schopnost lezení a akrobacie používá jako uměleckou strategii k expedici skrze institucionální architekturu. Díla Vojtěcha Fröhlicha se často pohybují na hranici mezi individuálním prožíváním skutečnosti či osobním vývojem a institucí, která je rámuje v uměleckém kontextu. V případě Flow 52-26 divák vnímá zážitek a jakýsi mentální čas neviděného autorova trénování. Estetická zkušenost je zde nahrazena autorovým bezmyšlenkovým mentálním stavem potřebným pro soustředění na daný úkon. Flow 52-26 tak navazuje na větev procesuálních performancí předkládajících divákovi typ vnímatelného, avšak v jistém ohledu jaksi neuchopitelného osobního zážitku, který v něm může vzbuzovat zkušenost překročení sebe sama v pouhém nazírání druhého. Mimo čas performance však dílo můžeme chápat i jako minimalistickou ready-made instalaci sestávající ze slackliny spojující dvě protilehlé části Veletržního paláce. 

„V pátém patře galerijní budovy, ve výši 26 metrů jsem napnul 52 metrů dlouhou slacklinu. Před a po zavírací době galerie jsem na ní trénoval. Chůze ve výškách vede – víc než jakákoli jiná činnost – do jiného stavu vědomí, jakoby bezmyšlenkového. Na tenkém popruhu, který je jediným pojítkem se zemí, přivodí jakákoli zbytečná myšlenka pád. Chtěl jsem se vystavit výzvě, závazku každodenního dvoufázového tréninku, touze, která pro mne představuje tu nejlepší koncentraci a motivaci.
Pakliže umělecká praxe pojednávala a stále pojednává o estetickém zážitku, je pro mne tento aspekt abstraktně přítomen v soustředěném zážitku progresu. Zdá se mi, že „flow“ je to, co se dnes stává komoditou.“

(VF, převzato z webu umělce)