Fotografie pořízené automatickou spouští, kde jsem měl deset vteřin na to se v obraze schovat

Cyklus Fotografie pořízené automatickou spouští, kde jsem měl deset vteřin na to se v obraze schovat (2014) Tomáše Kajánka představuje deset krajinářských fotografií, v nichž autor pomocí zprostředkované performance uvažuje nad prvky manipulace a lži v médiu fotografie. Krajina zde neslouží jako motiv, představuje jasně vymezené prostředí pro hru, kde má autor po stisknutí samospouště deset vteřin na to se v obraze schovat. O jeho přítomnosti ve výsledných snímcích tak svědčí pouze kontext – fotografie samotné se stávají dokumentací performance, která není vidět. Kajánek tu poukazuje na roli fotografického přístroje coby nástroje moci vytvářejícího důkazní materiál; povaha takového důkazu je však silně ambivalentní.

„Většinou pracuji se zprostředkovanou performance, protože performance je velice elitářská forma umění. Nabízí zážitek pouze úzké skupině diváků. Navíc zprostředkování performance už v sobě nese určitou lež a prvek manipulace, která je vlastní médiu fotografie. Jde na jednu stranu o momentku situace, ale funguje i samostatně jako reprezentace nějaké skutečnosti. Jako umělec můžu tento proces řídit. Uvědomění si, jak funguje reprezentovaná performance, je pro mě podstatné. Částečně pracuji se svou tělesnou angažovaností v rámci konkrétní události, ale částečně také s nejistotou, kterou vyfotografovaná performance představuje.“
(Tomáš Kajánek v rozhovoru s Annou Remešovou, Tomáš Kajánek: Všichni jsme neustále vystavováni násilí na Artalk.cz, 2018)