Kořeny rostou dovnitř

Tereza Jindrová spolupracuje s galerií Entrance na pražském Břevnově od roku 2015 a o pět let později se společně s kurátorkou Veronikou Čechovou ujala jejího vedení. Nová strategie, kterou Jindrová s Čechovou přinesly, představuje zásadní proměnu kurátorského přístupu i galerijního provozu. Kurátorky se rozhodly program zaměřit na témata související s životním prostředím, k němuž se jednotlivé výstavy mohou vztahovat v širokém spektru přístupů a s interdisciplinárním přesahem. Zájem o ekologii, udržitelnost a životní prostředí se neprojevuje pouze tematicky, ale ovlivňuje i vlastní provoz galerie. Při přípravě jednotlivých projektů se klade důraz na snížení spotřeby, citlivé zacházení s materiály či na jejich opětovné použití.

Součástí tohoto nastavení je i znovupromyšlení kurátorské práce a způsobu, jakým se buduje galerijní program. Veronika Čechová a Tereza Jindrová se v souladu se snahou o omezení energetické zátěže či velké spotřeby materiálu přiklonily k tzv. pomalému kurátorství. Tento aktuální trend v rámci kurátorské praxe je charakteristický tím, že výrazně omezuje počet realizovaných výstav či projektů, zaměřuje se na kurátorský výzkum, hlubší proniknutí do jednotlivých témat a na dlouhodobý dialog se spolupracovníky. Pro tento přístup je také příznačné otevření projektu veřejnosti již v průběhu příprav ve snaze publikum do celého procesu zapojit a seznámit jej s ním. Výstavy jsou procesuální a proměnlivé, diváci se mohou při návštěvě galerie setkat s umělci a umělkyněmi, kurátorkami či produkčními a techniky, kteří za projektem stojí. Pomalé kurátorství mnohdy úzce souvisí s obratem ke komunitně orientovaným aktivitám, což je i případ galerie Entrance, která má v plánu oslovit jednak své sousedství na Břevnově, jednak i místní uměleckou scénu.

Výstava Kořeny rostou dovnitř (2020/2021) v mnoha ohledech odráží základní principy celkového směřování galerie Entrance. Jde o procesuální kolektivní výstavu, která měla několik off-line i on-line fází a výstupů. Vystavující skupina umělkyň a umělců dále rozšířila témata, kterým se většina vystavujících věnovala v rámci společné roční rezidence Hlína, půda, zem v roce 2019 ve studiu Prototyp. Projekt iniciovaný Nikolou Brabcovou a Karin Šrubařovou měl za cíl prozkoumat a poznat půdu. Ačkoli je půda často vnímána jako všední, všudypřítomná součást našeho okolí, umělci a umělkyně si uvědomili, jak málo ji znají a rozumí jí. Prostřednictvím společných experimentů, výletů nebo dílen se chtěli k půdě znovu přiblížit, a zejména pak adresovat její degradaci v důsledku širší klimatické krize. Na samotné výstavě v galerii Entrance tak práce s půdou představovala důležitý element – umělci se soustředili na její pomalé poznávání, pozorování, zkušenost a tělesný vztah k ní. Výstupy v prostoru galerie měly různé podoby – od videí přes laboratorní experimenty a instalace až po performance či objekty. Tyto hmatatelné výsledky ale nebyly hlavním záměrem výstavy – ta se spíše soustředila na potenciál těchto realizací a doprovodných materiálů podnítit, rozehrát a narušit představy diváků a účinkujících. Souběžně s touto tematickou náplní se vystavující kolektiv zabýval také otázkou spolupráce a prací ve skupině, způsoby rozhodování a komunikace. Tento motiv se objevil již v závěru zmíněné rezidence v Prototypu, kdy byl tematizován prostřednictvím kolektivní performance o společném tvůrčím procesu, pracovním prostředí a soužití v galerii atd.

Kurátorský přístup Terezy Jindrové a Veroniky Čechové byl konkrétně u této výstavy subtilní. Jejich cílem bylo vytvořit rámec a podílet se na dialogu s vystavující skupinou, což odráží i jejich dlouhodobý záměr formulovat a formovat charakter projektu ve vzájemné komunikaci, nikoli na základě výlučně kurátorského rozhodnutí. Nové vedení galerie se tak u příležitosti této výstavy setkává a prolíná s jiným, podobně zaměřeným projektem a dotýká se při tom témat udržitelnosti i transformace uměleckého provozu a jeho institucí, což jsou otázky, které jsou na české umělecké scéně v současnosti intenzivně diskutované.