Kružnice splývání

Performativní rozměr uměleckých děl Barbory Kleinhamplové akcentuje roli těla a jeho politickou rovinu v kontextu ekonomického systému, systému, jehož je ústředním článkem. Jako příklad nám zde může sloužit projekt Kružnice splývání (2013). Zde autorka tematizuje myšlenku dluhu jako představu či pocit závazku jedince vůči společnosti. Téma, jež naráží na problematiku státní zadluženosti, je zde zpracováno ve vztahu k jednotlivci, a nikoliv výhradně ke skupině. Zadlužení – život na dluh se v posledních letech stal nedílnou součástí lidských životů, a tedy jakousi společensky uznávanou normou. Dlužníkem není dnes jen ten, který se z vlastní vůle zadluží, ale každý „účastník“ podílející se svou existencí na (nad)národním fungování států a unií. Moment uzavření dluhu je v instalaci prezentován symbolickým podáním ruky – videem skupiny mužů z korporátního prostředí podávajících si ruku – držících se za ruce. Video je současně pojednáním o kolektivní zodpovědnosti, která je se společenským zadlužením spjata. Dluh jako důsledek lidského činění autorka zpracovává v příběhu Olgy Hepnarové, ženy, která z pocitu dluhu společnosti vůči své osobě zabila několik náhodně vybraných osob. Dílo lze chápat jako formu projekční plochy, plochy, kterou v její šíři nejsme okem schopni zachytit, stejně tak jako rozostřenou fotografii – tapetu na zdi galerie – z policejní složky Hepnarová.