Město v poušti

V 80. letech zhotovil Milan Knížák repliku tohoto díla, replika se nalézá v jeho majetku.

Malba pomocí šablon na velké ploše žlutého plátna. Různě směrované figury různých velikostí a barev jsou rozmístěny mezi půdorysy domů a dalších staveb Města v poušti. Dvě větší figury představují zároveň příklady módy obyvatel města. Schematicky je též zobrazen průřez domem a ocelový park v okolí města. Součástí díla je i utopicko-architektonický text Město v poušti, v němž se architektonicko urbanistická vize moderního města pojí s vizí nové společnosti i nového jedince.

V textu Město v poušti je město i jeho uspořádání popisováno následujícím způsobem: (text mírně upraven a zkrácen)

Město je vybudováno bud~v Arizoně (Painted Desert) nebo Kalifornii (Death Valley). Stavební materiál je porcelán (nebo hmota podobných vlastností), ocel, sklo, tónovaná voda a umělé hmoty. Domy zakřivených tvarů jsou vyrobeny z porcelánu, jejich ploché střechy ze skla. Větší stavby mohou být celé ze skla. Některé střechy nesou silnou vrstvu vody zabarvené nezávadnými barvami, sloužící ke koupání a vodním hrám. Uprostřed města je vzduchové jezero - velká porcelánová mísa s průduchy, jimiž intenzívně proudí čerstvý vzduch. Vzduch je možno aromatizovat. Vzduchové jezero slouží k hromadné lékařské terapii, narkotickým či jiným rituálům. Město je obklopeno ocelovým parkem. Nad městem pluje na balónech zavěšený obrovský koberec poskytující stín, na koberci je zařízen park a Z00, V továrnách a průmyslových zařízeních, umístěných pod zem, pracují automaty a roboti. Elektrická energie je získávána ze slunečního záření. Oděvy, nejčastěji v kombinaci stříbrné a bílé, mají podtrhovat mentalitu, poslání i stav mysli svého nositele. Pokud to počasí dovoluje mají lidé chodit nazí. Dobrým mravem je milovat se kdekoli. Na správě města se podílejí všichni pomocí hlasovacích přístrojů zavedených do každého příbytku. U úřednických funkcích se střídají v krátkých periodách všichni obyvatelé města. Ovšem toto město je pro trochu jiné lidi. než jsou právě ti, co okupují tuhle planetu, uzavírá svůj text Milan Knížák.

Milan Knížák v tomto textu ukazuje nejen svoje široké pojetí architektury využívající nejmodernějších technologií, ale zároveň popisuje i jakousi moderní utopii. V obecných rysech jde o utopii, podobnou různým, již dříve mnoha autory popsaným utopiím. Krom toho se však v citovaném textu projevují jeho vlastní zkušenosti s hnutím Aktual, komunami 60. let i jinými přechodnými společenstvími. (U širším kontextu sem patří i jeho pozornost sektě adamitů, v druhém čísle časopisu Aktual např. vyšla stať týkající se sekty adamitů, bibliografii k tématu zpracoval Jan Patočka ml.).

Ucelené návrhy prostředí, obytného či rituálního prostoru prostupují celou tvorbu Milana Knížáka. I když nejsou tyto návrhy výslovně spojeny s dalšími na ně bezprostředně navazujícími urbanistickými návrhy, návrhy módy či uspořádání společnosti, přesto. díky celkovým souvislostem, tyto různorodé návrhy vybízejí k vzájemnému doplnění. Zároveň tyto návrhy nejsou jen návrhy různých forem dekorace, a1e i vybídnutím k určitého typu chování.

Ve velmi širokém spektru jsou v díle Milana Knížáka zastoupeny návrhy interiérů a vnitřního zařízení. Ze 70. let pocházejí konceptuální návrhy místností zařízených přírodními elementy, návrhy plynného nábytku, nebo místnosti rozdělené zvuky. Existují návrhy snadněji realizovatelné (a tedy i částečně realizované), jako např. místnosti vymezené barvou nebo různými druhy materiálů. S tímto okruhem návrhů souvisejí realizace např. Zařízená místnost (1985-1988) nebo instalace Místnosti (1989-90). Návrhy na celkové zařízení a charakter obytného prostoru se v tvorbě Milana Knížáka přirozeně prolínají s jeho nábytkovou tvorbou (např. série Cocub, 1971, Softhard, 1974 apod.)

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996