MOKRÝ MOKRÝ

Soubor fotogramů Mokrý mokrý (2014) zastupuje v tvorbě Johany Pošové jistý odklon od klasicky pojímané fotografie k postupnému experimentování s vrstvením obrazové kompozice a k přesahování fotografického média. Díla ze souboru Mokrý Mokrý nejsou fotogramy v tradičním slova smyslu. Pošová totiž předměty nepokládá na světlocitlivý materiál, na němž po exponování zůstane otisk, ale pracuje s pauzovacím papírem. Na ten nejprve tiskne textury materiálů nebo fragmenty fotografií kruhů v obilí a exponuje jej až poté. Některé z fotogramů jsou následně kolorovány, a to potmě – bez možnosti vizuální kontroly, do jiných jsou zase zapojovány další výrazové prostředky, jako je např. tkaní. Tento postupný obrat v díle Pošové směrem k materialitě a k práci s objektem je pak dále rozvíjen v její umělecké kolaboraci s Barborou Fastrovou. Výsledná díla oscilují na pomezí reality a fikce, pracují s iluzí a fyzickými možnostmi světla, naznačují možnou přítomnost nevysvětlitelných sil.

Název výstavy je hrou se slovy: „Význam slov samotných, ale také jejich rytmus, barva zvuku a jejich repetitivní vrstvení jsou důležitými indiciemi k rozluštění principů jednotlivých artefaktů, jakož i celku výstavy. Mokrá věc je stavem pevného předmětu v kontaktu s kapalinou, látkou, která se vyznačuje svou tekutostí a plynutím. Ta jej nakonec může i rozpustit, stejně jako se fotografie roztéká do nových imaginárních tvarů a stává se nezávislou na realitě. Vrstvení znaků a symbolů, míchání textur, útržků a úlomků rozpadajícího se zobrazení v tekutém procesu proměn je obdobou vizuální poezie a zdrojem širokého pole asociací.“ (Martin Nytra, kurátorský text k výstavě Mokrý mokrý ve FAIT Gallery, 2014)