Milena Dopitová je konceptuální feministická umělkyně, věnuje se tematice smrti, dětství, identity a náboženství, a to s využitím různých médií včetně instalace, fotografie, objektu či videa. Její díla zasahují také do veřejného prostoru. Autorka pro Secondary Archive uvedla: „Pojem ‚feministická umělkyně‘ chápu jako označení osobnosti, která programově pracuje s feministickými tématy a třeba je aktivistkou. K těmto obsahům jsem se přiblížila intuitivně na základě prezentace vlastní zkušenosti. Pokud bych měla hodnotit svou práci z tohoto hlediska, řekla bych, že v ní lze najít aspekty feministického myšlení.“ [Dopitová, Milena, Monday is Sunday. Secondary Archive. Text vznikl ve spolupráci s Mariannou Placákovou (2021). Dostupné z: https://secondaryarchive.org/artists/milena-dopitova/]
Při zkoumání identity Dopitová opakovaně využívá rekvizity, v nichž se stírají jednotlivé prvky identity (rouška, oční maska). Časté jsou také tělové masky z různých materiálů (Four Masks, 1992, Egg Mask, 1992). Autorku zajímají i fragmenty, ať už jsou to znaménka, makroskopické detaily kůže nebo třeba vyplivnuté žvýkačky. Tělesné fragmenty se někdy dokonce stávají součástí instalace (ustřižené vlasy v případě Knitting Machine, 1992). Smrt jako téma zkoumá Dopitová z různých hledisek, fotografuje pohřební oblečení (S, M, L, XL, XXL, Coffin Clothes, 1999) nebo i zemřelé prostřednictvím zobrazování spodní strany jejich chodidel (Zeď přání, 1995).
My body is my temple (2016) je tříkanálovou videoinstalací plavkyň, které pod vodou cvičí balet. Dopitová se tematikou sportu zabývala ve vícero instalacích, v nichž pracuje například s využitím švihadla, cviček či konstrukcí fotbalových branek a v nichž se tak prostřednictvím symbolů nebo fragmentů vyjadřuje k celku. Video v tomto případě snímá pohyb plavkyň od samotného skoku do bazénu přes plavání až po akt cvičení u schodů bazénu. Pohyb zde tvoří významnou část celého díla a lze jej číst v určitém kontrastu i v součinnosti se sérií fotografií M.M.D. (2009) a stejnojmenným videem. Fotografie i tříkanálové video zobrazují baletní cvičky v pohybu, přičemž fotografie se také zaměřují na stopy po baletním cvičení.
