Navzdory přitažlivosti zemské

Národní galerie v Praze

V monografii Stanislava Judla jej Pavla Pečinková interpretuje takto: "...Většina obrazů se váže ke křesťanské tradici pouze svými náměty, jejich výtvarná interpretace je zcela nezávislá. Jediným dílem, které parafrázuje ustálené ikonografické schéma, je variace na téma Ukřižování, nazvaná Navzdory přitažlivosti zemské, klíčový obraz, který v katalogu výstavy připravované začátkem roku 1989 ještě není uveden a patří tedy k úplně posledním Judlovým realizacím. (...) Judl si však křesťanské symboly nepůjčuje k postmoderním hrám nebo rétorickým variacím, ani je neopakuje jako modernistické metafory. Nechce je demytizovat, vrací se k nim jednoduše proto, že Bůh, jako absolutní princip podmiňující bytí světa, je pro něj nejen znovu živé a naléhavé, ale dokonce nejdůležitější téma umělecké tvorby. Pracuje s motivem Ukřižování vážně, jako by se pokoušel oživit sílu znaku, který po staletí koncentroval duchovní energii. Jeho interpretace však evokuje spíš úzkostné napětí, utrpení, bolest a křeč. Ukřižovaný je zde vlastně nepřítomen a to, co z něj zbývá, se podobá ďáblu. Docílit výrazu utrpení se Judlovi podařilo, ale namaloval obraz Boha, který je mrtev a který chybí."