Nebe, peklo, ráj

Experimentální projekt Lucie Svobodové Nebe, peklo, ráj (1995–1996) byl důležitým krokem na její cestě od jednoduchých videí ke komplexně řešeným instalacím. Tato virtuální realita, prezentovaná na klíčové výstavě Orbis Fictus (Valdštejnská jízdárna, Praha 1995), vznikla v rámci autorčiny spolupráce s odborníky z oblastí programování a neurologie, díky čemuž bylo možné s dílem interagovat prostřednictvím vlastních mozkových vln. Konkrétní iluzorní situace a jejich vznik se proto pokaždé odvíjely hlavně od mentálního nastavení účastníka, který skrze své napojení ovlivňoval to, zda bude ve virtuálním prostoru převažovat emitace pozitivních, nebo negativních elementů.