Obrys

Obrys

29. listopadu 2005

galerie ETC

Praha

Galerie ETC je jedna malá místnost protáhlého tvaru. Na dvě delší strany jsme upevnili ve výšce 180 cm z dřevotřísky vyřezané černé nápisy Rafani. Na čelní stěnu jsme do stejné výšky instalovali černé logo. Velikost nápisů byla zvolena tak, aby přetínaly stěnu od kraje ke kraji. Velikost loga byla odvozena od velikosti nápisů. Logo i nápisy byly způsobem instalace od stěny odsazeny o 10 cm.

Pod touto linií jsme nízko na zeď přenesli šest námi vytvořených omalovánek. Jejich horní okraj zasahoval maximálně do výše 150 cm. Zvolený způsob kresby v sobě zahrnoval mimo jiné použití širokých černých linií, zjednodušené tvary, lehce karikaturní stylizaci - blížil se běžnému chápání a vzezření omalovánek.

Na zem galerie jsme položili tlustý koberec.

Den před vernisáží jsme pozvali třídu žáků prvního ročníku nedaleké základní školy. Přišlo patnáct dětí a jako dohled dvě učitelky. Na úvod jsme dětem přečetli projev, rozdali barvy, pastelky a další pomůcky k vybarvování. Posléze jsme je vyzvali vybarvování. Neříkali jsme jim jakým způsobem mají postupovat, žádným způsobem jsme je nenaváděli, nechali jsme je, ať si se ztvárněním omalovánek poradí sami. Děti vybarvovali tři hodiny. Učitelky dohlížely na děti, aby nezlobili a pomáhaly jim z ořezáváním pastelek, doléváním vody do kelímků. Na závěr práce jsme dětem i učitelkám poděkovali a rozdali jim drobnou odměnu.

Nepořádek, který zbyl po dětech na podlaze galerie, jsme ponechali na výstavě jako její součást.

Před vernisáží jsme instalaci doplnili projekcí průběhu omalovávání na výlohu galerie. K zahájení výstavy jsme přečetli projev.

Projev pro děti:

Milé děti,

Obrys je věc mnohoznačná. Obrys je svým způsobem vzor. Je možné ho vyplnit či naplnit, je možného ho smazat či zamazat, lze ho i odmítnout. Je však vždy dobré prozkoumat, odkud bere svou podobu, co ohraničuje, co je jeho smyslem a podle toho volit svůj postup práce - barvy k jeho vyplnění.

Obrys tu byl ještě předtím, než jste přišli vy. Byl by tu, i kdyby místo vás přišli jiné děti. Je tu prostě nachystaný.

Jste-li přesvědčeni, že souhlasíte se smyslem obrysu, snažte se jej poctivě vyplnit, jste-li však přesvědčeni o opaku, pokuste se jej také vyjádřit. Vězte, že každý váš počin zde v galerii na zdi bude vnímán jen ve vztahu k obrysu, buď uvnitř něj či vně, jeho konečným smyslem však bude vámi vytvořený obrázek. Ten bude vaším vyjádřením. Nyní si vezměte pastelky, tempery či vodovky a pusťte se do práce.

Projev na vernisáži:

Nezlob, sedni si.

Tak už poslouchej.

Jsi mladý, vypadáš zdravě, snad jsi i šťastný.

Nic ti nechybí. Na co ukážeš, to dostaneš.

Jsi spokojený?

Koukni, kdo je na tom podobně.

Domníváš se, že je stejně spokojený?

Jsi stále spokojený, když jsou všichni kolem spokojení stejně jako ty?

Postačuje ti být jako oni?

Nebo je někdo víc spokojený než ty, než vy všichni?

Víš, co je sebevědomí?

Někdo mi kdysi říkal, že existuje daleká země, kde žijí lidé, kteří žádné sebevědomí nemají.

Myslíš, že se v té zemi žije dobře?

S touto zemí sousedí jiná země, kde žijí lidé, kteří naopak mají sebevědomí až příliš mnoho.

Chtěl by si se odstěhovat do té první nebo do té druhé země?

A aby toho nebylo málo, hned vedle leží další dvě země. V jedné všichni lidé napodobují život v zemi, kde lidé nemají žádné sebevědomí, a v druhé napodobují zemi, v které mají sebevědomí nejen všichni, nýbrž všichni trochu přespříliš.

Obyvatelé, které země ti jsou sympatičtější?

A kde by jsi chtěl žít?

A nejrejpej se v nose.

Jak by jsi se rozhodl, kdyby jsi neměl jinou možnost?

Zamysli se.

Máš několik možností.

To nemůžeš, nejsi pták.

Jsou tam hluboké oceány plné prapodivných ryb, všelijaké havěti, vzduté bouřemi, neprostupné, neznámé.

Nevrť se tolik a dávej pozor.

A jak by si volil, kdyby jsi sám sobě mohl udělit výjimku a učinit odlišné rozhodnutí a vybrat ještě jinou možnost než ty právě nabízené?

Už tě to nebaví?

Dal by jsi sám sobě výjimku i příště?

Jak často by jsi si jí musel dávat, abys jí přestal říkat výjimka?

To nevadí, tohle to si zapiš, to je důležité, budou tě to učit ve škole.

Jak to vím?

Sám jsem se to učil a poté potřeboval u zkoušení.

Počkej, já jsem přeslechl. Na co se to ptáš?

Slyšel jsem to od jednoho kamaráda.

Ten to slyšel od jiného kamaráda.

A neptej se pořád proč.

Polož mi jakoukoliv otázku, jak, kde, kdy, co, ale neptej se proč.

Co sem ti říkal.

Máš to už?

Nejrejpej se pořád v tom nose, už ti to říkám podruhé.

Tak co?

Daleko, velmi daleko.

Jejich hranice leží malý kus za jakýmkoliv obzorem.

Snad připluli.

Na lodích, v bárkách, na všelijak vyrobených vorech.

Sám sebe se ptám, zda před něčím prchali, nebo byly příliš domýšliví, příliš odvážní.

Zatím si ničeho nevšimli, mají zřejmě jiné starosti.

No, to nevím.

Proto a neptej se proč, co sem ti řekl.

Ale prý je takové proroctví, že povstane nové pokolení, že jejich děti scelí ty země do jedné říše svobody, štěstí a odpovědnosti, do říše mraků, vod a hor.