Okázalá abstrakce

Choreografie vychází z principu tzv. Chladniho obrazců – fyzikálního jevu, který byl objeven v době pozdního baroka. Uprostřed tanečního sálu Colloredo-Mansfeldského paláce se postupně formuje objekt složený ze stojanů pro tvorbu těchto obrazců. Skupina hráčů, muzikantů, skládá jednotlivé vrstvy objektu od vnějšího obvodu směrem ke středu místnosti od nejnižších základových stojanů po nejvyšší, přičemž v jakémsi orchestrálním duchu rozvibrováním desky smyčcem vytváří pravidelné tvary v jemném posypu desek. Obrazce vznikají a mění se na základě velikosti a tvaru desky, a frekvence vibrací. Poslední obrazec je vytvořen na vysokém stojanu umístěném pod monumentálním lustrem. Hráč ke stojanu musí vystoupat po schodech a „zahrát“ poslední obrazec, který je viditelný jen pohledem shora. Celou událost z balkónu sleduje postava, již se díváme přes rameno. Není definováno, zda se jedná o postavu zúčastněnou, dohlížející, určující, či jen přítomnou.