Platónovo třetí oko

Výstava Kariny Kottové Platónovo třetí oko (2014) vznikla v rámci jejího kurátorského působení v MeetFactory, kde měla v letech 2012 až 2015 na starosti dramaturgii tamější galerie. Před nástupem do MeetFactory Kottová iniciovala a spolupracovala na několika nezávislých kurátorských a edukačních projektech v oblasti současného umění a působila v etablovaných institucích jako Muzeum Kampa a DOX Centrum současného umění.

Kottová se během tří let vedení galerie v MeetFactory podílela na aktivnějším mezižánrovém propojení jednotlivých programových linií, a především na bližší spolupráci mezi rezidenčním a výstavním programem. Své kurátorské projekty postavila na výstavách, které byly převážně skupinového charakteru a které se soustředily jednak na reflexi aktuálních přístupů v současném umění, ale také na kontextualizaci místní umělecké tvorby a konfrontaci české scény se zahraničními umělci a umělkyněmi. V jejím programu převažovaly zejména tematické výstavy, jež do velké míry vycházely z literárních a filosofických referencí a z jejich vzájemných přesahů. Dotýkaly se emocionálních či iracionálních přístupů k poznání světa a samotnému vnímání umění, přičemž jednotlivé umělecké projekty byly komponovány do konstelací založených na volných a intuitivních asociacích s důrazem na kritickou reflexi současných společenských fenoménů.

Východiskem výstavy Platónovo třetí oko je koncept Platónovy jeskyně a myšlenka, že smysly vnímaná realita sestává jen ze stínů skutečných idejí. Tuto úvahu v koncepci Kariny Kottové doplňují ještě další dvě interpretace. První z nich má vědecký charakter a vychází z výzkumu kognitivních a neurologických systémů, přičemž tvrdí, že vnímat okolní svět je možné jen prostřednictvím našich vjemů, které jsou následně zpracovány a interpretovány naším mozkem. Tyto anatomické a fyziologické limity našeho těla není možné překročit. Na druhé straně pak stojí esoterický přístup, jenž připouští, že existuje způsob, jak z jeskyně naší lebky vystoupit, a to skrze tzv. třetí oko, které nám otevírá cestu k nadsmyslovému vnímání. Karina Kottová si ve svém kurátorském konceptu s těmito idejemi pohrává a zabývá se nejen tím, jak probíhá konstrukce okolního světa v určitých hranicích a rámcích, ale také tím, co východ z jeskyně pro jednotlivé umělce a umělkyně znamená. Výstava tak pracovala s tématem vnímání a pohledu, ale i s otázkou jejich manipulace, vytváření iluzí a vidin, a to zejména na principu světla a stínu, napětí mezi materiálním a nemateriálním nebo na základě dekonstrukce a fragmentarizace. Platónovo třetí oko se kromě toho také dotklo témat konstrukce a rekonstrukce reality nebo osobní a kolektivní historie a paměti, ke které umělci přistupovali prostřednictvím archeologických a archivních postupů, jež byly autorsky dotvářeny a interpretovány. V tomto kontextu se tak výstava přibližuje k principům altermoderny, které zaznívají také v starších projektech Kariny Kottové v MeetFactory (Opak je pravdou, 2012 či Cesta, 2014) nebo v projektu Kruhové zříceniny (2014, též MeetFactory) hostujícího kurátora Jeana- Marca Avrilly. (Pozn.: Altermoderna je pojem Nicolase Bourriauda, který měl vystihnout charakter jistého typu umělecké tvorby v rámci nového modernistického obratu na počátku 21. století. Ta je založena na fragmentarizaci vycházející z plurality přístupů a projevů, je pro ni příznačný zájem o archivy, archeologii a následnou rekonstrukci, ev. sledování a práce se sítěmi, které se odvíjejí napříč časem a prostorem.)

Karina Kottová vytvořila intuitivní instalaci a síť vzájemných dialogů a konfrontací, které odkazují k otázce současné spirituality a duchovna, k tomu, jaký k ní má společnost dnes přístup a jak se touha překročit limity vlastního uvažování stává v neo-kapitalistické společnosti komoditou.