Proti zdi

Snímek Proti zdi (1960) z cyklu Děti považovala Dagmar Hochová-Reinhardtová za svou zásadní práci. Portrét dvou rozdováděných chlapců, kteří radostně skáčou proti oprýskané zdi, aniž by přemýšleli nad tím, že si tak zničí boty, v sobě zosobňuje dětskou nespoutanost a svobodu. Pro Hochovou představovaly děti jeden z hlavních okruhů fotografické praxe, jemuž se systematicky věnovala v průběhu padesátých a šedesátých let a díky kterému také její tvorba vstoupila v širší povědomí. Viděla v nich metaforický protipól k totalitní atmosféře tehdejší Prahy.

„Když jsem začala fotografovat život, tak bylo nebezpečné vylézt s fotoaparátem na ulici, protože pokud člověk nefotografoval Hradčany nebo snímky na památku, tak byl podezřelý. Ale když se fotografovaly děti, tak se to tolerovalo. Mimoto námět dětí mě chytil tím, že v té době to vlastně byla jediná svoboda, která tady byla (po roce 1948). Nejradši jsem fotografovala děti, které si hrály někde na periferii kolem Prahy, Košíře, Bílá Hora, Karlín… Tam všude si děti hrály na ulici. Já je neznala a ony neznaly mne, ale člověk v sobě něco má, že si s nimi porozumí.“
(Dagmar Hochová-Reinhardtová v rozhovoru s Markem Ebenem v pořadu České televize Na plovárně, 10. 7. 2002)