Jana Želibská je významnou konceptuální (post)feministickou umělkyní, představitelkou akčního umění i feministické neoavantgardy, v jejíž tvorbě se prolínají prvky land artu, happeningů v přírodě a kolektivních akcí. Želibská byla inspirována především pop artem a francouzským novým realismem, patřila k tehdejšímu undergroundu. Těžištěm její tvorby se stal únik do přírody a určité ztišení, které nastalo v 70. letech.
V autorčině tvorbě se často objevují motivy labutě, záclon, zrcadel a neonů; mezi hlavní prvky patří světlo a zvuk. Zrcadlo lze chápat jako možnost sebereflexe diváka, obrácení pozornosti směrem k návštěvnictvu galerie či diváctvu. Želibská využívá ready-made a přírodní materiály, nejčastěji trávu, hlínu, kameny či písek, které se pohybují na pomezí fotografické dokumentace a dokumentace objektů v přírodě. Fotografie jako taková tak slouží dvojímu účelu – dokumentuje performanci a vzniklý objekt, ale zároveň funguje jako samostatné umělecké dílo. Autorka zároveň experimentuje s umělou trávou, květinami či muchomůrkami a s jistou dávkou ironie komentuje postavení žen i dobové dění.
Pudding for Two (2016) je autorskou instalací obsahující stolek s příbory a umělými prsy, které se nacházejí na stole místo talířů s jídlem. Nabízí se zde také určitá paralela s dílem Mony Hatoum Deep Throat (1996), které však pohled na lidské tělo obrací. Na stolku s příborem v případě Hatoum nacházíme vnitřek trávicího traktu.
