Šperk pro obličej

Šperk je zhotoven z chromovaného kovu. Zahrocený proužek kovu začínající u kořene nosu se táhne přes čelo a rozděluje jej. Na temeni plocha šperku mohutní a zalamuje se směrem k jednomu uchu, které je ohraničeno pravoúhle zalomeným, dole otevřeným U-profilem z pásku kovu. Oblouk od ucha k temeni je pilovitě rozčleněn.

Po špercích z 60. let vyrobených z běžných předmětů nebo odpadových materiálů vytváří Milan Knížák v 70. návrhy vymezující oblast šperku vůbec. Po tomto průzkumu mezních oblastí vznikají v 80. letech kolekce obvykleji vymezených šperků. Snaha objevovat nové výrazové možnosti však Milana Knížáka vede k návrhům nových druhů šperků. Vznikají šperky pro obličej (1970-1985), pro nos (1986), pro obočí (1986), pro klín (1973-1986), pro ňadra a tvář (1970-1985), náušnice překrývající celé ucho nebo měnící jeho podobu (1985-1986), šperky pro prsty (1989) apod. Šperky z této doby jsou výrazných, spíše geometrizujících tvarů, jež se mnohdy neřídí zcela tvary lidského těla. Milana Knížáka v mnoha ohledech nezajímá tolik možnost jejich praktického použití (i když je bez problémů možná), jako spíše ozvláštňující funkce šperků spojená někdy až s jejich hlubokými rituálními kořeny.

Návrhy šperků a jejich tvorba není v díle Milana Knížáka izolována, v různém období se pojí s různými jeho aktivitami. Šperky souvisejí s návrhy líčení, oděvních doplňků i oděvů (např. souvislost Šperků pro celé tělo, 1963-64 a Aktualizovaných oděvů, 1965). Např. zde uvedené dílo jako příklad šperku pro obličej má svůj základ v kolekci masek Stříbrné masky pro vznešené zločince (1970). Krom toho je v tomto případě šperk spojen s příkladem líčení. Žluté a zelené proužky přes oko jsou ukázkou výrazného způsobu líčení, které je pro Milan Knížáka charakteristické od jeho návrhů Jak si zdobit tvář (1967) až k návrhům z 80. let, např. Líčení na párty Aboriginců (1986).

Text z podrobné dokumentace pro Sorosovo centrum současného umění,

Mgr. Kamil Nábělek, Praha, 1996