Untitled

Antonín Jirát si v hravém díle bez názvu pohrává s možnostmi fotografického média a  s jeho schopností zobrazovat „realitu“. Ukazuje fotografii nejenom jako technologickým aparátem otisknutý čas, ale odkazuje také na její fyzické hranice. Vztah mezi realitou a fotografií je částečně fyzický vždy – jde o otisk něčeho existujícího (tedy světla) na fotocitlivý materiál či digitální čip. Samotná fotografie však realitu pouze rámuje, čímž vytváří iluzi. Antonín Jirát nutí diváka přemýšlet právě o tomto základním charakteru fotografie, jehož reflexe se při každodenní konzumaci desítek fotografií vytrácí. Stojíme-li před jeho fotografií, nemůžeme si být jisti, zda při fotografování zachyceného kamene za tímto opravdu ležela nejkrásnější žena na světě – jak tvrdí textový titulek. Fotografie rámuje skutečnost, a tím se stává iluzí. A přestože vidíme pouze fotografii, naše touha podívat se „za“ fotografii ve fyzickém prostoru zůstává.