V rukou

Po skončení studia na vysoké škole se Klodová během mateřské dovolené soustředila na vystřihování, lepení a vytváření koláží z pornografických časopisů. Tento přístup se stal důležitým východiskem pro její tvorbu v následujících letech charakteristickou svým zájmem o ženské tělo, jeho sexualitu, ale i sexualizaci a objektivizaci. Už v raných kolážích, jako byly například Spáčky (1999), umělkyně přistupuje k tělu jako k otevřené struktuře a zkoumá jeho povahu, charakter a význam v měnících se okolnostech. Její přístup se vyhýbá moralizaci, namísto toho zdůrazňuje akt péče, když vystřižené modelky něžně ukládá do peřinek nebo je znovu zahaluje do oblečení (Lidovky, 2001 nebo Panenky, 2001). Všechny tyto aktivity se odehrávají v autorčině domácím prostředí a vystřižené postavy jsou vnímány spíše jako panenky než sex-bomby. Tímto způsobem se sexualizovaná těla modelek, která měla být původně objektem rozkoše a vzrušení, stávají karikaturou, jejich expresivní tváře či polohy se stávají nepochopitelnými, nedokáží naplnit svou původní funkci, a právě tím odhalují svou skutečnou povahu jako performanci. Touto strategií Lenka Klodová poukazuje na odcizení žen od popisovaného způsobu reprezentace ženského těla a sexuality, ale i na odcizení modelek sobě samým. Snaží se tak znovu navrátit identitu anonymním modelkám, zpřítomnit je, ,,navrátit“ jim skutečnou tělesnost. Toto napětí mezi dvojrozměrností pornografických panenek a reálným tělem se explicitně zrcadlí v Klodové fotografickém projektu V rukou (2001). Umělkyně tu ženské postavy na obrázku bere něžně do rukou, nabízí jim mateřskou ochranu a zároveň zviditelňuje a podvrací střet lidského těla s obrazem, jaký je vlastní použití v pornografickém časopise.

„Zajímal mě kontakt reálného těla a obrázkového těla, vystřiženého z časopisu. Obrázek nahé modelky v mých reálných rukou. Je to střet, kterým pornočasopis prochází neustále – živé tělo versus tělo na obrázku.“ (LK)