Výměna rukopisu

Významným momentem, do nějž Skálova práce postupně vykrystalizovala, je tematizace textového vyprávění a s tím spojené hledání alternativního modu komunikace, který by mohl umožnit relevantní existenci narativu, ať už v galerijním či veřejném prostoru. V roce 2006 vznikl jeden z výrazných příkladů tohoto typu nazvaný Výměna rukopisu. První verzi Jiří Skála předvedl v Art in General v New Yorku a ke konci téhož roku Skála prezentoval druhou verzi projektu v Atriu Pražákova paláce v Brně. Použil zde při tom metodu osvojování si manuskriptu v opačném smyslu vůči verbální komunikaci, skrze niž obyčejně poznáváme druhou osobu. Tento fakt poznávání druhého je podpořen přítomností ženského i mužského subjektu. Jednalo se svého druhu o kontemplativní workshop aktualizující pojem autorství.