Dita Pepe

Dita Pepe se ve svých dlouhodobých fotografických projektech zabývá především ženou žijící v soudobé společnosti. K tématu přistupuje jako investigativní dokumentaristka, která systematicky ohledává sociokulturní otázky týkající se identity a genderu, a to včetně identity vlastní. Médium fotografie vnímá jako způsob komunikace a terapie – s osobami, které na svých fotografiích zachycuje, komunikuje nejen jako fotografka, ale především jako člověk připravený sdílet svou zranitelnost: do projektů nezřídka vstupuje i jako protagonistka.

Její nejznámější a nejobsáhlejší soubor Autoportréty (1999–2014) představuje autobiograficky zaměřené, inscenované fotografie, které poukazují na stěžejní roli zázemí v životě jednotlivce: jeho osobní identita se dramaticky mění ve vztahu k ostatním lidem v jeho životě a k dalším okolnostem. Nejprve vznikají Autoportréty se ženami, o pár let později se Pepe na fotografiích objevuje v roli partnerky mužů (Autoportréty s muži), aby nakonec projekt uzavřela rodinnými portréty, kde do role fiktivních potomků dosazuje své dvě dcery. Napříč společenskými vrstvami, místy a způsoby života svých protagonistů se na snímcích stává punkerkou, společnicí, babičkou, vesnickou ženou se třemi dětmi; jednou je manželkou movitého podnikatele na nákupech, podruhé pózuje před stanem obklopeným smetím se svým partnerem bez domova a jejich psem. Ať už ráda jezdí na koni, chodí na výlety nebo poslouchá hudbu, přijímá nejrůznější životní hodnoty svých blízkých a splývá s nejtypičtějšími kouty jejich domovů. V komponování záběrů využívá postupů módní fotografie, avšak precizností stylizace dociluje velmi autentických obrazových svědectví. Soubor, za nějž v roce 2012 obdržela cenu Osobnost české fotografie, se rovněž snaží zohlednit relativnost životních cest, pluralitu příběhů spjatých s lidmi a jejich snadnou ovlivnitelnost náhodou.

Přibližně od roku 2008 začíná Pepe spolupracovat s knižní dokumentaristkou a nakladatelkou Barborou Baronovou na projektu Slečny (2008–2012). Stylizovaný literární dokument oscilující na pomezí orální historie, literatury faktu a beletrie sestává z příběhů osmi žen, které se rozhodly se neprovdat. O Markétě se dozvídáme, že je už 30 let ve šťastném vztahu s ženatým mužem, Eliška je ztělesněním křehké osamělé ženy. Pepe ženy zachycuje velkoformátovým fotoaparátem v citlivých portrétech, které kombinuje se snímky z jejich domovů. Fotografie ztrácejí na inscenovanosti a dostávají se do meditativních poloh, přičemž diváka zároveň velmi otevřeně nutí k úvahám nad pojímáním ženské role v kontextu historických proměn a smýšlení české společnosti. Na projekt pak volně navazuje cyklus Japonské ženy(Současné Japonsko evropskýma očima) z roku 2015, jenž se daným tématem zabývá v japonském kulturním klimatu, kde jsou neprovdané ženy vnímány jako méněcenné. Stejně jako všechny následující projekty Dity Pepe, i Japonské ženy vznikají ve spolupráci s Barborou Baronovou.

Projekty Měj ráda sama sebe (2014) a Intimita (2012–2015) rozvíjejí myšlenky načrtnuté už v Autoportrétech. Měj ráda sama sebe se snaží přiblížit osobní filozofii žen s odlišnými životními podmínkami a poukázat na přesvědčení, že aby člověk mohl mít rád druhé, měl by nejprve přijmout a mít rád sám sebe. Pepe společně s Baronovou dokumentují vizuální transformace žen, kdy prožitek z focení (v tomto případě z focení s vizážistkou) může v portrétovaném nastartovat spouštěcí mechanismus k tomu, aby o sobě začal smýšlet jinak. Celá kniha staví na terapeutickém přístupu k médiu fotografie. Intimita se pak zaměřuje více na problémy, jež jsou spjaty se změnami sociálního statusu v životě ženy. K těm může docházet pod vlivem nemoci, tíživých okolností nebo hendikepu. Kniha dopodrobna líčí vztahy, situace či příběhy (sledujeme například příběh Betynky, bývalé výpravčí na trase Ostrava-Bohumín, která se v padesáti letech pod vlivem okolností začala živit vlastním tělem) a doprovází ji vizuálně čisté, stylizované fotografie, na nichž se – po vzoru předchozích projektů – objevuje i sama autorka. Další vrstvu projektu pak dotváří i archivní materiál: útržky z deníků, obrázky, vzpomínky. Terapeutický přístup k fotografii a práci s archivním materiálem aplikuje i ve svém dosud nejkomplexnějším, umělecko-vědeckém projektu Hranice lásky (2016–2021), který vznikal jako součást doktorandské práce na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Pro uměleckou tvorbu Dity Pepe je charakteristický důraz na lidskost a silný příběh, jenž je mnohdy vizuálně stylizován autorskými vstupy v podobě autoportrétů. Ve svých dokumentárních projektech Pepe neochvějně zkoumá rozmanitost životních cest na pozadí osob z různých sociogeografických vrstev, trpělivě jim naslouchá a nikdy je nesoudí. K tomuto zkoumání často využívá výrazových prostředků inscenované módní fotografie v kombinaci s klasickou dokumentární tradicí – středem její pozornosti však stále zůstává zájem o ženský subjekt a sokratovská touha prostřednictvím druhých poznat samu sebe.

Od humanisticky orientované černobílé dokumentární fotografie (Lidé Hlučínska 90. let 20. století a snímky z ústavu pro mentálně postižené na Ostravici) se její zájem postupně přesunul k výrazně autobiograficky zaměřené inscenované fotografii. Často využívá postupů typických pro módní fotografii. Ve svých dvou nejznámějších souborech - Autoportréty se ženami a následném Autoportréty s muži – se stylizuje do vzhledu a výrazu podle životního stylu a sociálního postavení žen, se kterými se fotografuje. Tato její práce je podmanivou hrou na hledání identity a ztotožňování se s nejrůznějšími životními hodnotami. Jednou je babičkou čekající v nemocnici, jindy třeba striptýzovou tanečnicí, punkerkou, vypjatou intelektuálkou, děvčátkem s medvídkem nebo statnou ženou myslivce. Zaměřením na hledání sociálních rolí a užitím tradičně „ženských dovedností“ při proměnách identity – převlékání, líčení, napodobování gest aj., může být její dílo interpretováno i v souvislosti s myšlenkami feminismu.

Za tyto snímky vyhrála cenu Kodak Nachwuchs Förder Preis za sérii „ Autoportréty“ (2001), Cenu Jaromíra Funkeho (2004) a v roce 2003 získala s Petrem Hrubešem první místo na Czech Press Photo (kategorie „ Umění“).

Živí se rovněž jako fotografka módy (většinou spolu s Petrem Hrubešem).

Dita Pepe (rozená Hornsteinerová) vyučuje fotografii na Střední umělecké škole v Ostravě, v letech 2004 – 2006 externě vyučovala na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.

2021
Barbora Baronová, Dita Pepe, "Hlasy žen: Austrálie" (Voices of Women: Australia), Prague (Czech Republic), wo-men

2020
Barbora Baronová, Dita Pepe, "Děvčata první republiky, Prague (Czech Republic), wo-men
Barbora Baronová, Dita Pepe, "ženy o ženách" (Women About Women), Prague (Czech Republic), wo-men

2019
Katalog JFO - 66. koncertní sezóna 2019/2020. Janáčkova filharmonie Ostrava.

2018
Dialog - angažovanost prostřednictvím kultury před rokem 1989 a po něm/ Dialogue - Engagement Through Culture Before and After 1989. Česká centra. 

2015
Barbora Baronová, Dita Pepe, "Intimacy" (Intimita), Prague (Czech Republic), wo-men

2014
Lukáš Bártl, Dita Pepe, "Self-portraits 1999-2014", Prague (Czech Republic), wo-men

Barbora Baronová, Dita Pepe, "Love Yourself" (Měj ráda sama sebe), Prague (Czech Republic), wo-men

2012
Barbora Baronová, Dita Pepe, "The Misses" (Slečny), stylizovaný literární dokument, Prague (Czech Republic), wo-men
Denis Brudna (ed.), Sylt im Spiegel der Zeitgenössische Fotografie, Ostfildern: Hatje Cantz (Germany)
Vladimír Birgus, "Dita Pepe – Autoportréty", Prague (Czech Republic), Kant
Indra Wussow, Hartmut Andryczuk, Vokabelkrieger VI– Ende: Kunstraum Sylt Quelle, Berlin (Germany): Hybriden Verlag
Štěpánka Bieleszová, Civilizované iluze. Fotografická sbírka Muzea umění Olomouc / Civilised Illusions. Photography Collection of the Olomouc Museum of Art, Olomouc (Czech Republic), Muzeum umění

2011
Jan Pohribný, Kreativní světlo ve fotografii, Brno (Czech Republic): Zoner Press
Roman Polášek, Martin Popelář, Dita Pepe and Petr Hrubeš, Výstavka, Ostrava (Czech Republic): Fotografická galerie Fiducia

2010
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Česká fotografie 20. století, Prague (Czech Republic): Kant & Uměleckoprůmyslové museum
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Czech Photography of the 20th Century, Prague (Czech Republic): Kant & Uměleckoprůmyslové museum
Evžen Sobek, Photo Central, 8 fotografů střední Evropy, Brno (Czech Republic): Studio 19
Vladimír Birgus, Yu Iseki, Darknesses for Light, Czech Photography Today, Tokyo (Japan): Shiseido Corporate Culture Department
Susan Bright, Auto Focus, The Self–Portrait in Contemporary Photography, London (United Kingdom): Thames & Hudson
Simona Mehnert, Woman in Czech Photography, Berlin (Germany): Tschechisches Zentrum & Bonn, Bundesministerium für Arbeit und Soziales

2009
Giovanna Calvenzi, Mario Peliti, Laura Serani: Reportage Atri Festival 2009: Arti: Grafiche, Peliti Associati (Italy)
Magdalena Durda- Dmitruk (ed.), V. Warszawski Festiwal Fotografii Artystycznej: Warsawa (Poland), ASP
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Bonn: Kunst– und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland (Germany)
Jiří Hrdina, Ostrava fotografická 1860-2009, in: Ivo Kaleta, Jakub Chrobák, Monika Horsáková, Pavel Hruška, Petr Hruška, Jan Malura, Bílá kniha, 17 příběhů z historie ostravské kultury, Ostrava: Statutární město Ostrava (Czech Republic)

2008
Giovanna Calvenzi, Photography Meets Industry, Bologna (Italy): Gd4art
Vlastimil Tětiva, Autoportrét v českém umění 20. a 21. století, Hluboká: Alšova Jihočeská galerie (Czech Republic)
Gilles Verneret: Dita Pepe, in: Gilles Verneret (ed.), Identité 08 / Identity 08, Lyon Septembre de la photographie, Milan (Italy), Silvana Editoriale

2007
Joanna Rzepka, Lukasz Dziedzic, Gry Wizualne, Cieszyn: Galeria Szara w Cieszynie (Poland)
Vladimír Birgus: Dita Pepe, in: Jolana Havelková, Naďa Kovaříková, Helena Musilová (ed), Rodina / Family, 7. fotografický festival Funkeho Kolín 2007, Kolín (Czech Republic): Občanské sdružení Funkeho Kolín

2006
Vladimír Birgus, Dita Pepe, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – Dodatky, Prague: Academia
Vladimír Birgus, Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991–2006 / Graduates of the Institute of Creative Photography 1991–2006, Silesian University in Opava, Opava (Czech Republic): Slezská univerzita
Helena Kontová, Giancarlo Politi (ed.), Prague Biennale 3, Milano: Giancarlo Politi Editore – Flash Art

2005
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Česká fotografie 20. století. Průvodce, Prague: KANT & Uměleckoprůmyslové museum
Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, Czech Photography of the 20th Century: A Guide, Prague: KANT & Uměleckoprůmyslové museum

2004
Vladimír Birgus (ed.), Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Klauzurní a diplomové práce 1998–2003 / Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava. Diploma and Final Portfolios 1998–2003, Opava (Czech Republic): Slezská univerzita
Olga Sviblova (ed.), Fotobiennale 2004 / Photobiennale 2004, Moscow (Russia): Moskovskij Dom Fotografii
Rui Prata (ed.), Metamorfoses, Braga (Portugal): Encontros da Imagem
Vladimír Birgus, Aleš Kuneš (ed.), Cena Jaromíra Funkeho 2004, Prague (Czech Republic): Pražský dům fotografie
Sigrid Schneider, Stefanie Grebe, Wirklich war! Realitätsversprechen von Fotografien, Essen: Ruhrlandmuseum & Ostfildern: Hatje Cantz Verlag

2003
Vladimír Birgus, Autoportréty Dity Pepe / Self-portraits by Dita Pepe, in: Václav Macek (ed.), Mesiac fotografie 2003 / Month of Photography 2003, Bratislava (Slovakia): FOTOFO

2002
Vladimír Birgus, Dita Pepe – Autoportréty, Prague (Czech Republic): Galerie Velryba & FAMU
Vladimír Birgus, Dita Pepe, Opava (Czech Republic): Dům umění
Claudia Leiendecker, Kodak nachwuchs Förderpreis 2000–2002, Stuttgart & Hamburg (Germany): Kodak GmbH
Henriette Väth-Hinz, 2. Triennale der Photographie Hamburg 2002 (Germany), Reality-Check, Hamburg: Ttriennale der Photographie Hamburg GmbH

1999
Vladimír Birgus, Václav Podestát, Jindřich Štreit (ed.), Vladimír Birgus, Jiří Siostrzonek. Jindřich Štreit (text), Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století, Opava (Czech Republic): Slezská univerzita

2016
Die Vielen Leben Einer Frau, Woman, Nr. 8, 14. 4. 2016 (View PDF)

2015
Luděk Staněk, Dita Pepe - jedna žena, desítky mužů..., Víkend, Magazín Hospodářských novin No. 4, page 6
Bored Panda ‘Photographer Imagines Her Life With Dozens Of Different Men In Self-Portraits’
CNN ‘Identity theft: Meet the 'chameleon' who blends into other people's family portraits’
Vladimíra Žídková, Intimity Dity Pepe, FOTO No. 21, page 38

2014
Le Monde, Les Différentes Vies de Dita Pepe, 18. 9. 2014 (View PDF)
Judita Matyášová, Hledání štěstí podle Dity Pepe, Lidové Noviny, 8. 8. 2014, page 9
Jan Šída, Dita Pepe experimentuje s lidskou identitou, Právo, 9. 8. 2014
An seiner Seite, Stern Nr. 44, 23. 10. 2014 (View PDF)
Paulina Czienskowski, Dieser Frau ist immer im Bild, Die Welt, 17. 9. 2014, seite 24 (View PDF)
DIE WELT ‘Für einen Augenblick das Leben einer Fremden leben’
COLOSSAL ‘In Her ‘Self-Portraits with Men & Women’ Photographer Dita Pepe Seamlessly Integrates into the Lives of Others’ by Christopher Jobson
Feature Shoot ‘FEMALE PHOTOGRAPHER IMAGINES HER LIFE WITH DOZENS OF DIFFERENT PARTNERS IN ‘SELF PORTRAITS WITH MEN’ by Jenna Garrett

2012
Tereza Kozlová, Mám ráda baroko i kýč, Pátek – Lidových novin, No. 27, page 17

2011
Marita Krutzkamp, Familienbilder vergleichen– Gruppenbilder fotografieren, Kunst, No. 25
Pierre Boom, In das Leben der Anderen hineinschlupfen, Sylter Spiegel, No. 30
Barbora Baronová, Dita Pepe, RozRazil, No. 37

2010
Harald Martenstein, Co nás spojuje, Geo, č. No. 10

2007
Joanna Vasdeki, Dita Pepe, Highlights, No 28.
Frederique Babin, Les jeux de role de Dita Pepe, Le Monde 2, No. 164 (View PDF)

2006
Vladimír Birgus, "Žena mnoha mužů", Pátek Lidových novin, 8. 9. 2006.

2005
Marie Frajtová, Najít si své štěstí (interview), Instinkt, No. 40
Andrea Hozáková: Inkarnace (interview), Think Again, No. 21

2004
Vladimír Birgus, Dita Pepe–Mimikry ženy, Fotografie Magazín, No. 1
Petr Volf, Dita Pepe – z cyklu Autoportréty s muži, Reflex, No. 24
Petr Vilgus, Dita Pepe (interview), DIGI Foto, No. 8

2003
Jiří Macek: Vše o mé matce / All About My Mother, Blok, No. 8
Torben Müller, Der weiten Weg zum neuen Ich, Geo Wissen, No. 32 (View PDF)

2002
Ines Gebetsroither, Rollenspiel und Körperbilder, Eikon, No. 39–40
Pavel Vančát, Dita Pepe, Fotograf, No. 1
Petr Třešňák, Která z Vás jsem já – průvodce identitou na fotografiích Dity Pepe, Respekt, No. 4
Tomáš Pospěch, Průvodkyně českou ženou, Salon, Právo, 5. 2. 2002
Denis Brudna, Ich, selbst und die anderen, Photonews, No. 12
Kodak Nachwuchs Förder Preis, Hamburg (Germany)
Tomáš Pospěch, Dita Pepe – Lucia Nimcová: Fotografie, Ateliér, No. 16–17
Vladimír Birgus: Proměny Dity Pepe, Fotografie Magazín, No. 3

Dokumenty

2014
"Dita Pepes Identitatenspiel", Richard Bonnet / Arte

2011
"Dita Pepes Self Portraits", Euromaxx

2009
"From Sudek to Saudek", directed by Nele Munchmeyer (Germany), 29 min.

Dita Hornsteinerová (Pepe): Fotografie – autoterapie. Magisterská diplomová práce, ITF FPF SU, Opava 2003