Eduard Ovčáček

Neexistuje zřejmě výtvarné odvětví, kterému by se Eduard Ovčáček alespoň chvíli nevěnoval. Jeho neobyčejně rozmanité dílo založené na neustálém experimentování s formami si ale přesto drží specifický autorský rukopis stejně tak jako hlavní znak, který se v jeho tvorbě v nesčetných obměnách objevuje téměř od počátku a jímž je písmo. Jakožto vystudovaný malíř malbou také začínal. V průběhu pozdějších let se s různou intenzitou dále zabýval grafikou, fotografií, ilustrací, lettristickou poezií, tvorbou objektů a v devadesátých letech i landartovými akcemi a instalacemi.

Počátky, ale i část zralé tvorby Eduarda Ovčáčka jsou spojeny s Ostravou, kde žil, a Bratislavou, kde studoval. Jeho figurální malby z 2. poloviny 50. let se zoomorfními a antropomorfními motivy vykazují velkou míru stylizace. Nezapře se v nich inspirace zahraničními vzory Joana Miróa nebo Paula Kleeho, která se projevuje v záměrně až dětském projevu jako třeba v případě obrazu Dvě ženy (1959). Již od raných maleb Ovčáček neopouští plochu a nepokouší se pomocí malířských prostředků vytvářet trojrozměrný prostor.

V té době už se také začal zajímat o dílo Vladimíra Boudníka, se kterým se kolem roku 1960 osobně seznámil a jehož tvorba ho natolik ovlivnila, že se sám začal věnovat strukturální grafice v sérii Deflorace (1961), později vznikly Deníky, Manifesty nebo cyklus kruhových grafik (vše 1964). Od té doby se abstrakce v jeho díle ustálila jako hlavní vyjadřovací prostředek. Na rozdíl od svého výtvarného vzoru začal do grafik zapojovat piktogramy, písmena nebo číslice. Člověk, který v jeho raných malbách figuroval, náhle zmizel. Na jeho místo nastoupily grafémy, které pro něj představovaly symbol lidské komunikace. Znak nebyl izolovanou jednotkou, ale zastupoval člověka a jeho existenci. Se zaujetím dobovými tendencemi, zvláště pak existencionalismem vytvářel během 60. let obrazy v duchu informelu. V sérii Epitafy využíval temné barevnosti a hutnosti struktury podpořené tím, že do povrchového laku zaléval textilie a jiné předměty.

Přestože Ovčáček většinu života tvořil o samotě, i když ne bez úplného kontaktu s okolím, byl v této době, v roce 1961 také iniciátorem bratislavských Konfrontací (Konfrontace se konaly každoročně až do roku 1964), které představily nefigurativní tendence v tvorbě slovenských a českých umělců. Boudník se i této akce účastnil nepřímo, když poslal grafiku a dopis s pozdravem.

V průběhu 60. let u nás vykrystalizoval zájem o několik směrů, mezi nimi o konstruktivismus a lettrismus, kterým se Ovčáček věnoval. Díky jeho zájmu o experimentální poezii vznikl v letech 1961–1962 Fonetický slovník založený na foneticko-sémantické hře se slovy, o rok později následovaly umělcovy typografické básně – cyklus Kolotoče a Den královny Alžběty. V téže době své práce prvně vystavil také v zahraničí, a to na skupinové výstavě ve Varšavě, a v roce 1966 se pak účastnil významné pražské výstavy s mezinárodní účastí nazvané „Obraz a písmo“.

V Ovčáčkově tvorbě z 60. let zaujímají zvláštní místo jeho vypalované reliéfy, plastiky a prostorové dekoláže. Jiří Valoch těmto plastikám připisoval unikátní postavení i ve vztahu ke světovému umění a i Ludmila Vachtová je z celé jeho tvorby cenila nejvýše. Právě proto, že na rozdíl od informelu nebo strukturálních grafik – byť ozvláštněných písmem – zde podobným způsobem v dané době nikdo nepracoval. Umělcovy dřevěné objekty z roku 1965 jako Stereogramy, Metafory, Era nebo No nic jsou syrovým dokladem o lidské civilizaci, které působí jako exponáty z etnografického muzea: vizuálně připomínají starověké artefakty, k čemuž ještě přispívá jejich adjustace na kovové tyčky. Důležitý je v nich také rytmus kladení písmen, které jsou brutálním způsobem vypalovány do dřeva. I zde však hraje hlavní roli plocha objektů – spíše než jejich tvar samotný.

V druhé polovině 60. let se pak Ovčáčkovy objekty pod vlivem konstruktivismu estetizovaly a rytmus znaků byl nahrazen stereometrickými prvky. Ty se také staly ústředním bodem v tvorbě členů Klubu konkretistů, jehož byl Ovčáček jedním ze zakládajících členů. Objekty, byť oceňované, jsou v umělcově tvorbě odbočkou, třebaže on sám se od trojrozměrnosti úplně neodvrátil a mezi lety 1969 a 1970 vytvořil několik maleb, do kterých vkládal elektronické nebo strojové součástky.

V 70. a 80. letech se do jeho tvorby vrátila lidská postava, jež zde byla dříve zastoupena v symbolické rovině znakem, písmem nebo jako strůjce součástek, které se zase staly součástí obrazů. Nyní se vrátila ve formě, pro kterou se vžil název česká groteska. Groteskní, šklebící se, někdy až komicky působící postavy nebo spíše jejich karikatury jsou plné sarkasmu a nadsázky. Ovčáček v nich už poněkolikáté dokázal, že v umění ho zajímá hlavně hledání nových cest, které ještě neprozkoumal. Namísto plátna jako podkladového materiálu začal používat ruční papír, namísto sytých barev typických pro období informelní tvorby zvolil barevnost pastelových tónů. To, co vyhledával v práci s materiálem, vložil do reliéfního zpracování povrchu, což mu umožnil právě ruční papír.

Naproti tomu v následující dekádě 90. let začal vytvářet efemérnější akce bez důrazu na finální artefakt. Sem se dají řadit Archetypální znaky nebo Zastavený čas z roku 1994, kde hrál hlavní roli oheň, který ho fascinoval už v 60. letech při vypalování písmen a číslic do papíru nebo dřeva. Umělcův návrat k obrazům měl blízko k op-artu, když pomocí jednoduché barevné skladby a opakování znaku nebo jednoho prvku, např. kruhu, vytvářel v ploše kompozice, které pracovaly s vizuálním dojmem trojrozměrného prostoru a chvění.

Monografie, knihy (výběr):

Barrie Tullett: Typewriter Art. A Modern Anthology, Laurence King Publishers, London 2014

Florence Jaillet, Jiří Machalický: Oeuvres Graphiques, Musée de l'imprimerie, Lyon 2013

Ludvík Ševeček a kolektiv autorů: OVČÁČEK!!! (katalog k výstavě v GVU Ostrava), 2013

Jan Matoušek, Markéta Vinglerová, Vladimír 518: M = M (Město=Médium), Bigg Boss (VŠUP), Praha, 2012 – CZ /

Jan Matoušek, Markéta Vinglerová, Vladimír 518: M = M (City=Medium), Bigg Boss (Academy of Arts,

Architecture and Design), Prague 2012

Antonín Dufek: V plném spektru (Fotografie 1841–2005 ze sbírky Moravské galerie v Brně),

Kant, Praha 2011 – CZ /

Antonín Dufek: Full Spectrum (Fifty Years of Collecting Photography), Moravian Gallery in Brno & Kant

Publishers, Prague 2011

Juraj Mojžiš a Sabina Jankovičová: Bratislavské konfrontácie, Petum s.r.o, Bratislava 2010 – SK /

Juraj Mojžiš a Sabina Jankovičová: Bratislava Confrontations, Petum Publishers, Bratislava 2010 – Sk

Luba Belohradská, Eva Trojanová: Hranice geometrie (Geometrické a konstruktivní tendence ve slovenském výtvarném umění), Petum s.r.o., Bratislava 2009 – SK /

Luba Belohradská, Eva Trojanová: The Botders of Geometry (Geometric and Constructive Tendencies

in Slovak Visual Arts), Petum Publishers, Bratislava 2009 – SK

Simona Racková a kol.: Antologie české poezie I. díl. (1966–2006), Dybbuk, Praha 2009 – CZ /

Simona Racková and collective: Anthology of Czech Poetry– Part I (1966–2006), Dybbuk Publishers, Prague 2009

Vom Sammeln und von Freundschaften (Künstlermappen KonkreterKun – Michaela Riese Stifftung.

Texte von Eva Demski und Hans-Peter Riese), Wienand Verlag 2008 – D /

Jiří Valoch, Jiří Machalický, Juraj Mojžiš: EDUARD OVČÁČEK - MONOGRAFIE (Tvorba z let 1965–2006), Gallery, Praha 2007 – CZ /

Jiří Valoch, Jiří Machalický, Juraj Mojžiš: EDUARD OVČÁČEK (Works from 1965–2006), Gallery Publishers, Prague 2007

Z. Böhnerová, I. Jančar: Slovenská grafika 20. storočia, Galéria mesta Bratislavy, 2007 – SK /

Z. Böhnerová, I. Jančar: Slovak Graphic Arts of the 20th Century, City Gallery of Bratislava, 2007 – SK

Jarosław Denisiuk: Otwarta galeria (Formy przestrzenne w Elblągu. Przewodnik),

Centrum Sztuki Galeria EL w Elblągu, 2006 – PL /

Jarosław Denisiuk: Open Gallery (Spatial forms in Elbląg. Guidebook),

Centrum Sztuki Galeria EL w Elblągu, 2006 – PL

České ateliéry, Art CZ, Praha 2005 – CZ / The Czech Studios, Art CZ, Prague 2005

V. Birgus, J. Mlčoch: Česká fotografie 20. století, Kant, Praha 2005 – CZ /

V. Birgus, J. Mlčoch: Czech Photography of the 20th Century, Kant, Prague 2005

Zdeněk Primus: Umění je abstrakce (Česká vizuální kultura 60. let), Kant, Praha 2003 – CZ /

Zdeněk Primus: Art is an Abstraction (Czech Visual Culture of the Sixties), Kant Publishers, Prague 2003

Eduard Ovčáček: Tetovaná žena (Fotografie), Střelec, Praha 2002 – CZ /

Eduard Ovčáček: A Tattooed Woman (Photographies), Střelec Publishers, Prague 2002

Eduard Ovčáček: SLOVAZNOVASLOVA (Poezie), Střelec, Praha 2000 – CZ /

Eduard Ovčáček: WORDS-AGAIN-WORDS (Poetry), Střelec Publishers, Prague 2000

20. storočie – Dejiny slovenského výtvarného umenia, Slovenská národná galéria v Bratislave, 2000 – SK /

20th Century – The History of the Slovak Visual Art, Slovak National Gallery in Bratislava, 2000 – SK

Jan Kříž: EDUARD OVČÁČEK (Tvorba z let 1959–1999), České muzeum výtvarných umění,

Praha a Gema Art, Praha 1999 – CZ /

Jan Kříž: EDUARD OVČÁČEK (Works from 1959–1999), The Czech Museum of Fine Arts,

Prague & Gema Art Publishers, Prague 1999

Mahulena Nešlehová: Poselství jiného výrazu (Pojetí informelu v českém umění),

Base-ART et Fact, Praha 1997 – CZ /

The Legacy of a Different Expression (The Concept of Informel in the Czech Art),

Base-ART et Fact, Prague 1997

Slovník svetového a slovenského výtvarného umenia druhej polovice 20. storočia, Profil, Bratislava 1999 – SK

The Encyclopedia of the World and Slovak Visual Art of the Second Half of the 20th Century,

Profil Publishers, Bratislava 1999 – SK

Alena Potůčková, Ivan Neumann, Olaf Hanel, Jiří Šetlík: Umění zastaveného času (Česká výtvarná scéna 1969–1985), České muzeum výtvarných umění, Praha 1996 – CZ /

Alena Potůčková, Ivan Neumann, Olaf Hanel, Jiří Šetlík: The Art of the Stopped Time (Czech Visual Art Scene 1969–1985), The Czech Museum of Fine Arts, Prague 1996

Eduard Ovčáček: Lekce velkého A (Konkrétní a vizuální poezie 1962–1993, texty: Arsén Pohribný a Jiří Valoch), Trigon, Praha 1995 – CZ /

Eduard Ovčáček: The Lesson of a Big A (Concrete and Visual Poetry 1962–1993, texts: Arsén Pohribný and Jiří Valoch), Trigon Publishers, Prague 1995

Šesťdesiate, Slovenská národná galéria v Bratislave, 1995 – SK /

The Sixtieth Anniversary, Slovak National Gallery in Bratislava, 1995 – SK

Marie Klimešová-Judlová: Ohniska znovuzrození (České umění 1956–1963),

Galerie hl. města Prahy a Ústav dějin umění Akademie věd ČR, 1994 – CZ /

Marie Klimešová-Judlová: The Sources of Regeneration (Czech Art 1956–1963),

City Gallery of Prague & Institute of Art History, Academy of Sciences of the Czech Republic, 1994

Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách, H&H, Praha 1994 – CZ /

Jindřich Chalupecký: New Art in Bohemia, H&H, Prague 1994

Encyklopedie českých a slovenských fotografů, Asco, Praha 1993 – CZ /