Entrance Gallery

Vznik Entrance Gallery v roce 2005 můžeme řadit do období na přelomu nového tisíciletí, kdy se v pražském prostředí začalo objevovat mnoho nových galerijních prostorů. Byly jimi například <link prostory/am-180-gallery-2022/>A.M. 180</link> (2003), <link prostory/display-2080/>Display</link> (2001), <link prostory/etc-galerie-2031/>etc. galerie</link> (2004), <link prostory/galerie-jeleni-107742/>Galerie Jelení</link> (1999) nebo Experimentální prostor <link prostory/nod-2029/>NoD</link> (1999). Poslední dvě ze zmíněných galerií sice měly na rozdíl od předchozích institucionální zázemí (Jelení se volně vyvinula z tuzemského působení Sorosova centra současného umění v 90. letech a dnes spadá pod Centrum pro současné umění Praha, NoD pod Linhartovu nadaci), všechny prostory ovšem spojovala touha po doplnění mezery v tehdejší aktuální výstavní situaci. Jednotlivé okolnosti vzniku byly jasněji pojmenovány v anketě Plán B Edith Jeřábkové a Lenky Vítkové z roku 2006, kde lze najít právě i Entrance Gallery (Edith Jeřábková a Lenka Vítková, Plán B, Umělec, 2006, č. 3). Entrance Gallery založily umělkyně Tereza Severová, Tereza Velíková a Barbora Zachovalová. Galerie „vzniklá zdola“ (tedy založená umělkyněmi) měla vyplnit mezeru „mezi studentským životem a světem profesionálního umění“ (Radek Wohlmuth, Entrance, Praha, art+antiques, 2013, č. 11), kterou po absolvování uměleckých škol mnoho umělců a umělkyň pociťovalo a zakoušelo. Vzniku galerie napomohlo i získání prostoru v <link prostory/karlin-studios-2032/>Karlin Studios</link>, což byla bývalá tovární́ hala v Karlíně zrekonstruovaná italským architektem a podnikatelem Albertem di Stefanem ve spolupráci s umělcem a vysokoškolským pedagogem Jiřím Davidem. Severová a Velíková se coby absolventky Ateliéru intermediální konfrontace vedeného právě Davidem dohodly na spolupráci a krátce po otevření Karlin Studios v roce 2005 tu společně se Zachovalovou začaly provozovat vlastní galerii. Název „Entrance“ měl odkazovat k umístění galerie, která se nacházela v chodbě za vstupními dveřmi do komplexu. Zároveň ale mohl být vnímán i symbolicky – jako „vstup“ na uměleckou scénu po studiích. Zpočátku se proto galerie zaměřovala především na prezentaci mladých, ne zcela známých umělců a umělkyň, což mělo ulehčit jejich vstup na uměleckou scénu. V prvních dvou letech působení byla v galerii představena jména jako Dominik Lang, Petra Herotová, Radim Labuda, Eva Koťátková, Mark Ther nebo Jan Nálevka. Jednalo se většinou o autorské prezentace či práce s přizvanými kurátory a kurátorkami zvenčí. Pozice zakladatelek galerie tak v tomto případě nebyla jasně kurátorská –vůči této roli se dokonce vymezovaly („My jsme ze začátku mluvily o tom, že se necítíme být kurátorkami. Jsme umělkyně, které provozují výstavní prostor.“ in Radek Wohlmuth, Entrance, Praha, art+antiques, 2013, č. 11). Tento model, kdy se umělec či umělkyně vedoucí galerii neprezentovali v kurátorské roli, bylo na počátku tisíciletí možné sledovat i u dalších galerijních prostorů, které byly uvedeny výše (jako A.M. 180 či etc. galerie). Určité sdílení způsobu přemýšlení o výstavním provozu dokazuje i projekt Saloon, který Entrance Gallery připravila v roce 2005. Jednalo se o prezentaci mladých, současných galerií z tuzemska, Bratislavy a Berlína, která měla nejen upozornit veřejnost na jejich existenci, ale také umožnit a otevřít diskuzi mezi jednotlivými prostory. Kromě zmíněných pražských galerií se na výstavě prezentovaly například Atlejé Pateau (Berlín), Eskort (Brno), Priestor (Bratislava) nebo Raketa (Ústí nad Labem). Problémy spjaté s působností ve sdíleném prostoru, kdy chybělo dostatečné zázemí a možnost se dále vyvíjet, vedly v roce 2012 k přesunu galerie do zrekonstruované́ oranžerie v areálu Břevnovského kláštera. Změna prostředí́ galerii Entrance vymanila z komunitního charakteru sdíleného uměleckého prostoru Karlin Studios, poskytla lepší zázemí a otevřela ji širší veřejnosti. Přesun této výstavní instituci současně dodal větší svobodu a možnost interakce s okolím. Příkladem může být výstava Heslo je zahrada (2021) kolektivu BCAA system, která spočívala v interaktivní hře rozmístěné v okolních zahradách Břevnovského kláštera.
V roce 2020 došlo k další zásadní změně v provozu galerie, kdy původní zakladatelské trio ve vedení vystřídaly kurátorky Veronika Čechová a Tereza Jindrová (která s Entrance Gallery jako kurátorka spolupracovala již od roku 2015). To vedlo i k celkové proměně struktury galerie, kdy kromě role kurátorky přibyly další dvě pozice, a to produkční a technický manažer a administrativní asistentka. Specializace v organizační struktuře vedla k jasnějšímu vymezení rolí a k zesílení kurátorské pozice. Došlo tak i ke změně konceptu galerie, který se od roku 2020 orientuje na ekologii a udržitelnost v rámci výstavního provozu. Jako příklad lze uvést procesuální výstavní projekt Kořeny rostou dovnitř (2020), jenž byl zároveň rezidencí pracovní skupiny složené z umělců a umělkyň. Tato skupina se zde věnovala vztahu člověka a půdy a svůj výzkum závěrem, na společné výstavě v prostorách Entrance Gallery, také prezentovala. Výstava sester Miroslavy a Vladimíry Večeřových Západ v ledovci (2021) zase spočívala v instalaci skleněných nádob, ve kterých se tradičním procesem macerace několik týdnů louhovaly léčivé květy a byliny. Tyto výluhy byly v závěru výstavy rozdistribuovány mezi návštěvníky a návštěvnice galerie. Entrance Gallery se jako jedné z mála galerií „vzniklých zdola“ a založených v Praze počátkem tisíciletí podařilo svůj provoz udržet a k dnešnímu dni stále aktivně fungovat. Svůj podíl na tom má především poměrně brzy získaná finanční podpora z veřejných peněz, ale také již zmíněné vykročení z komunitního charakteru sdíleného uměleckého prostoru. Koncept galerie se v roce 2020 zároveň přizpůsobil potřebě doby i kontextu pražského uměleckého provozu – jak se na webových stránkách galerie uvádí – a díky své aktuálnosti galerii působení na dalších pár let opět zajistil.