Privátní galerie Zahorian & Van Espen (ZVE) vznikla v roce 2011 se záměrem prezentovat současné české a slovenské umělce nejen na území jejich provenience, ale i v rámci světové umělecké scény. Galerii založila dvojice Jozef Zahorjan a Silvia Van Espen. Původní prostory galerie se nacházely v centru Bratislavy, galerie se však po dvou letech přestěhovala do většího industriálního prostoru situovaného v bratislavské ulici Mierová, jenž umožňoval velkorysejší instalační možnosti. Prezentace českých umělců, znalost českého uměleckého prostředí, shodné chování publik a podobný vývoj ve sběratelské obci obou států, zkrátka vzájemně blízké nastavení obou uměleckých prostředí přirozeně iniciovalo další vývoj instituce. Po pětiletém období existence došlo k otevření druhé pobočky, tentokráte v Praze, ve druhém patře činžovního domu poblíž Veletržního paláce, sídla české Národní galerie.
Portfolio galerie lze rozdělit do tří kategorií: jsou zde zastoupeni etablovaní starší umělci (Milan Adamčiak, Jiří David, Vladimír Ossif, Jiří Petrbok), zavedení umělci střední generace (Adéla Babanová, Petra Feriancová, Zhanna Kadyrova, Juraj Kollár, Jaroslav Kyša, Štefan Papčo) a mladí začínající umělci (Viktorie Langer, Lucie Papčová, Lucia Sceranková). Přestože není galerie generačně vyprofilovaná, početně zde převažují umělci a umělkyně narození v osmdesátých letech 20. století (přičemž se jedná o jednotlivce spíše než o dua či kolektivy). Kmenoví autoři reprezentují celou šíři médií: najdeme zde abstraktní a konceptuální umění, fotografii, video, malbu, sochu, ale i intermédia. Z celkového počtu třinácti zastoupených je sedm mužů a šest žen, dle národností pak sedm Slováků, jedna Ukrajinka a pět Čechů. Tři z nich své domoviny dokonce reprezentovali i na Benátském bienále, což lze zcela jistě považovat za dobré skóre. Jmenovitě se jedná o Petru Feriancovou, která se zúčastnila 55. mezinárodního bienále současného umění společně s umělcem Zbyňkem Baladránem a kurátorem Markem Pokorným (projekt Stále to isté miesto), o Jiřího Davida na 56. ročníku s Apoteózou a o Zhannu Kadyrovu na tomtéž ročníku ve skupinové instalaci pod názvem Hope.
Výstavní program galerie každoročně čítá zhruba šest až sedm projektů, které jsou rozděleny do bratislavského a pražského prostoru. Zpravidla jsou vystavováni domácí galerijní umělci, občas se ale v programu vyskytnou i hostující jména zvenčí (jako např. Izvor Pende, Julia Goodman, Jiří Kovanda, Anežka Hošková a Nik Timková či Kateřina Vincourová). Program obou poboček spravuje umělecká ředitelka a historička umění Silvia Van Espen, která se dále stará o mezinárodní výstavy a o prezentaci na četných zahraničních veletrzích. Na výstavách se podílí i kurátorsky, tuto roli ale také často přenechává externistům. V posledních letech galerie spolupracovala například s Terezií Nekvindovou, Elenou Sorokinou, Jenem Kratochvílem či Terezou Jindrovou, která kurátorovala vůbec první výstavu pražské pobočky v roce 2017 s názvem Oblouk paměti. Na té se představilo šest kmenových autorů narozených v letech 1979–1985. Výběr děl byl postaven na tématech historie, paměti a vzpomínání v různých perspektivách: od těch univerzálních a veřejných až po ty osobní a intimní. Napříč uměleckými médii tak došlo k vytvoření záměrné spekulace o generační a tematické pospolitosti umělců. Za výrazný počin lze též považovat skupinový projekt Middle European Mysticism z roku 2020, jenž v prostorách newyorské Thomas Erben Gallery místnímu publiku ukázal současnou tvorbu českých a slovenských umělců ovlivněnou proudem mystiky. Zajímavým kurátorským spojením pak byla výstava Zhanny Kadyrové a Jiřího Kovandy (Almost) Involuntary Sculptures zabývající se křehkostí v sochařství v režii Eleny Sorokiny.
Silvia Van Espen rovněž koordinuje publikační činnost galerie, jejímž výsledkem jsou četné monografické katalogy a knihy galerijních umělců; z těch posledních je to například Juraj Kollár Square One, Jiří David I’m Here anebo Štefan Papčo Verticality as Fantastic Occupation. Jozef Zahorjan zase v rámci galerijní agendy pečuje především o vztahy s veřejností (se sběrateli a institucemi) a o celkový provoz. V této oblasti jsou výrazným výsledkem především akvizice do státních sbírek Slovenské národní galerie nebo také Východoslovenské galerie v Košicích.
Jak již bylo uvedeno, instituce je aktivní i na poli světových veletrhů s uměním – pravidelně se účastní Art Cologne, Vienna Contemporary, VOLTA Basel či LOOP Barcelona. To vše by ovšem nebylo možné bez finanční pomoci slovenského Fondu pro podporu umění, Nadace města Bratislavy a městské části Praha 7. Zahorian & Van Espen je zároveň součástí spolku Aliance galerií současného umění (známého také pod zkratkou AGSU), tedy partnerského uskupení galerií, jehož cílem je kultivovat tuzemskou scénu současného umění. V rámci společného programu se tak ZVE podílela na akcích Friend of a Friend Prague (2019), SUMO The Odd Year (2020) a SUMO The Odd Year II (2021). Mezi participující galerie této kolektivní platformy patří třeba i Galerie A.M.180, Berlinskej model, City Surfer Office, Nadace a Centrum pro současné umění Praha, hunt kastner, Lucie Drdova Gallery či Polansky Gallery.
Byla-li účast na veletrhu Art Cologne pomyslnou metou v profesní dráze Zahorian & Van Espen (zdroj: https://artycok.tv/cs/post/zahorian-van-espen, cit. 20. 12. 2022), lze pak konstatovat, že galerie si toho ke svému nedávnému desetiletému výročí připsala ještě o trochu více. A přestože se model jejího fungování může v určitých směrech jevit konzervativně, nelze jí upřít profesionální způsob, kterým české a slovenské umělce – nejen na mezinárodní úrovni – zastupuje.
