Lukáš Kubec

Jeho práce proběhla především v poctivém hledání role fotografa, které ho paradoxně od vytváření obrazu odvádí. Společně s Tomášem Hrůzou, Janem Freibergem, Terezou Kabůrkovou a Dušanem Skalou navštěvoval Baňkův fotografický ateliér na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Po absolutoriu žil krátký čas v Praze odkud se vrátil zpět na Šumavu. V Klatovech vedl mezi roky 2008 a 2013 Café Jednorožec, kde uspořádal řadu koncertů a výstav (Lada Gažiová, Ondřej Maleček, David Böhm a Jiří Franta ad.). V současnosti žije a pracuje v Chudenicích u Klatov. Je známý především jako krajinář. Této zatím poslední poloze jeho práce předcházely soubory inscenovaných fotografií, přičemž velký odstup a zároveň velké zaujetí se objevuje ve všech jeho fotografiích. Právě rozpor mezi chladnou distancí a bezbřehým vhledem vytváří jeho jednotící charakteristiku. V manipulované/inscenované fotografii, které vytvářel většinou ještě při studiu, pracoval půl napůl s uvědomovanou silou obrazu a vlastním konceptem. Mezi tyto práce patří soubor fotografií z dětského světa. Obsahuje jeho závažnost včetně všech starostí nebo nádechu erotiky a rozpouští v něm klišé dětskosti. Současně se v něm rýsuje role pozorovatele, kterou uplatňuje i v dalším souboru portrétů pokojových květin. Jde o téměř psychologické portréty orchidejí, tchýnino jazyků, benjaminů a dalších. Podobnou vybydlenosí působí i série fotografií osamocených automobilů zaparkovaných v krajině (2005). Tato témata postupně opouští a v Barthesovském duchu ve prospěch diváka směřuje ke konceptuálnímu purismu. Odmítl nasycování publika manipulovanými obsahy a v hledání postoje k médiu se Lukáš postavil do pozice zprostředkovatele čistého obrazu krajiny. Její absolutismus představil s řádnou dávkou nefalešné nostalgie v několika výstavách Má vlast (2006), Vzpomínka na fotografii (2009) nebo Odlesk laní (2007). V roce 2007 vystavil v galerii Na Zdi/ArtWall Pošumavské safari. V jeho podání měla výstava svým způsobem víc politický charakter než projekty obsahující politické téma přímo. Odvrácení pohledu od Prahy, která v tomto poměru představuje spletitou strukturu zauzlených vazeb, směrem do krajiny, sloužilo jako terapeutický průhled do fungujících pravidel.