Do životních osudů Miloslava Chlupáče se hned několikrát negativně promítly tragické události našich dějin, paradoxně to však byla druhá světová válka, která jej nasměrovala k sochařství. Původně začal studovat medicínu, po uzavření vysokých škol vstoupil do učení v kamenosochařské dílně Otakara Velínského, aby nakonec přešel na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Hned po válce se jako předseda studentské rady podílel na její reformě, která ji povýšila na školu vysokou. Právě on se zasloužil o to, že na profesorská místa přišly uznávané autority jako Emil Filla, František Tichý, Jan Bauch, Bedřich Stefan či Josef Wagner. U posledně jmenovaného pak studoval i on sám. Chlupáčova generace, v níž byla celá řada vynikajících sochařů, však mohla kvůli stalinskému temnu vstoupit na scénu až na konci padesátých let. V překotné době let šedesátých sehrál důležitou roli nejen jako umělec, ale též jako organizátor, příležitostný publicista a zejména jako neoficiální mluvčí pokrokového křídla výtvarné obce. Byl vůdčím duchem Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu čsl. výtvarných umělců. Sám byl členem skupiny Máj 57, která v roce 1957 jako první rozrušila monolit oficiální výstavní politiky. Šedesátá léta pro něj byla šťastným obdobím. Pravidelně vystavoval a ve spolupráci s architekty realizoval celou řadu soch pro veřejný prostor. A hlavně začal jezdit na sympozia, která zásadním způsobem poznamenala jeho uměleckou dráhu. Sympozia vznikla v roce 1959 v Rakousku jako ryze kamenosochařská záležitost, brzy se však rozšířila po celém světě a do všech výtvarných disciplin. Na jejich organizaci se většinou podíleli samotní sochaři, kteří tuto myšlenku přenášeli do dalších zemí. Podobně tomu bylo i v jeho případě. V roce 1963 poprvé přijel do Sankt Margarethen, kde idea sympozií vznikla. O rok později založil ve Vyšných Ružbachách na slovenské Spiši první sympozium u nás a do konce života jich absolvoval více než dvacet po celém světě. Základní idea sympozií – práce v pospolitosti umělců, výměna názorů, zkušeností a kontaktů – nabyla pro sochaře zpoza železné opony obzvláštní důležitosti, neboť pro ně znamenala první konfrontaci s mezinárodní scénou a v celé řadě případů i přímo ovlivnila jejich práci. Platí i pro Chlupáče, který od šedesátých let preferoval kámen jako svůj hlavní materiál. Svým charakterem korespondoval s jeho přesvědčením, že umění má ztělesňovat přirozené a nadčasové hodnoty. Na svých sochách pracoval metodou taille direct, kterou oživila právě sympozia. Oproti zavedené praxi, kdy sochaři nechávali velké kamenné skulptury zhotovit podle svých modelů v kamenosochařských dílnách, seká v tomto případě sochu do kamene autor sám, namísto modelu se opírá pouze o vnitřní představu. Práce na soše tak není mechanickým přepisem, nýbrž důvěrným dialogem, kde kámen je sochaři respektovaných partnerem. V závěru 60. let se mu právě v souvislosti se sympozii podařilo proniknout do nejvyšších pater mezinárodní scény, což platí zejména o jeho účasti na projektu En Ruta de la Amistad (Cesta přátelství). V rámci této doprovodné akce k olympiádě v Mexico City realizovala vybraná skupina sochařů z celého světa monumentální sochy podél autostrády směřující k olympijské vesnici. Po roce 1968 byl Chlupáč jedením z nejpostiženějších výtvarných umělců. Přestal získávat zakázky na práce ve veřejném prostoru a nadále se musel živit v dělnických profesích nebo restaurováním, nemohl vystavovat, nedostával povolení k vycestování na mezinárodní sochařská sympozia. Teprve v roce 1981 se mohl zúčastnit sympozia Forma Viva ve Slovinsku a v roce 1986 i poprvé po dlouhé době vycestovat mimo východní blok, když byl pozván k vedení kamenosochařského kursu na Letní akademii v Salzburgu. V pedagogické aktivitě zde pokračoval i v několika následujících letech zejména po roce 1989, kdy naplno rozvinul tvůrčí i výstavní aktivitu. Opět začal jezdit na kamenosochařská sympozia po celém světě a až do vysokého věku sám tesal své sochy do kamene, přestože byl v posledních letech již těžce nemocný. Chlupáč se celý život držel klasické podoby sochy a nenechal se ovlivnit materiálovými či formálními inovacemi, které zcela proměnily podobu sochařství. Od ženských figur, budovaných z ostře seříznutých objemů a harmonicky komponovaných pro pohledy z různých stran, přešel v 60. letech k měkčí modelaci, v níž je tvar pouze naznačen, a dostal se až na hranici abstrakce. Při návštěvě Mexika v roce 1968 jej zaujala archaická plastika, jejíž vliv pak najdeme především v sérii Hlav. Vedle sochařství se celý život věnoval i malbě, vždy ji však považoval spíše za privatissimum a vystavoval ji jen zřídka. Integroval do ní některé jemu blízké prvky z dějin moderního umění, ať už je to kubistická stylizace tvaru či tajemná atmosféra obrazů celníka Rousseua, Yvese Tanguyho či Karla Černého. Kromě jiného je i autorem celé řady textů jak memoárových, tak i čistě teoretických.
Miloslav Chlupáč
Studies:
1945-1948 VŠUP Praha (prof. Josef Wagner)
2009
Sochy, obrazy, kresby, Galerie U Betlémské kaple, Praha
2006
Plastiky, obrazy, kresby, Galerie Vltavín, Praha
2005
Sochy, obrazy, kresby, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
2004
Plastiky, obrazy, kresby, Galerie Magna, Ostrava
2002
Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou
Sochy, obrazy, kresby, Muzeum umění Benešov
2001 Miloslav Chlupáč. Retrospektiva. Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
2001 – 2002
Sochy / Sculptures. Museum Kampa, Praha
2000
Sochy, obrazy, kresby. Státní galerie výtvarného umění v Náchodě
Sochy, obrazy, kresby. Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
Sochy, obrazy, kresby. Galerie moderního umění v Hradci Králové
Sochy, obrazy, kresby, Gemeinde Oggelhausen
Sochy, obrazy, kresby, Galerie 48, Saarbrücken
Sochy a obrazy. Galerie Millennium, Praha
1999
Sochy, obrazy, kresby. Galerie Vltavín, Praha
1998
Zdeněk Palcr. Sochy. Miloslav Chlupáč. Kresby. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Zdeněk Palcr. Sochy. Miloslav Chlupáč. Kresby. Městské muzeum a galerie, Litomyšl
Sochy, obrazy, kresby. Výstavní síň Synagoga, Hranice
1997
Zdeněk Palcr. Sochy. Miloslav Chlupáč. Kresby. Státní galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod
1996
Sochy, obrazy, kresby. Galerie umění Karlovy Vary
1995
Sochy, obrazy, kresby. Státní galerie výtvarného umění, Most
Sochy, obrazy, kresby. Krajská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
1994
Sochař Miloslav Chlupáč, Galerie plastik a mezinárodní galerie moderního sochařství pod širým nebem – Vrch Gotthard, Hořice v Podkrkonoší
1990
Plastiky. Galerie Peithner-Lichtenfels Praha, Praha
1962
Plastiky. Galerie Nová síň, Praha
2013
Výtvarné umění – výstava, Galerie Nová síň, Praha
Aukce výtvarného umění, předaukční výstava, Galerie Nová síň, Praha
2012
XX. letní keramická plastika / Summer Exhibition of Ceramic Sculpture, Hrad Klenová, Klenová (Klatovy)
2011
19. Letní keramická plastika / Summer Exhibition of Ceramic Sculpture, Hrad Klenová, Klenová (Klatovy)
2010
Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna, 2. patro, Praha
2009
Socha a město Liberec 1969. Výstava o výstavě. Oblastní galerie v Liberci
2008
Zrozeno do prostoru, Hrad Sovinec, Sovinec
Pohledy do sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2007
Umělecká beseda. Vědomí o člověku. Mánes, Praha
Umělecká beseda. Vědomí o člověku, Výstavní síň Masné krámy, Západočeská galerie Plzeň
Světlo a stín. Galerie výtvarného umění Roudnice nad Labem
Od sochy… České sochařství 2. poloviny 20. století ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová, Galerie Klatovy / Klenová. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
Členská výstava Umělecké besedy. Novoměstská radnice, Praha
Členská výstava Umělecké besedy. Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou
2007-2008
Členská výstava Umělecké besedy. Galerie výtvarného umění, Most
2005
Privátní pohled (Sbírka Josefa Chloupka). Dům pánů z Kunštátu, Dům umění města Brna
Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa. Figura v českém sochařství 20. století. Mánes, Praha
Jubilanti Umělecké besedy, Galerie Gema, Praha
2001-2002
Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2000
Umělecká beseda 1999/2000. Mánes, Praha
Moderní česká kresba, Galerie Vltavín, Praha
Česká kamenná skulptura 90. let. Pražský hrad
2000-2001
Světlo zrození, Muzeum umění Benešov, Benešov u Prahy
1999
Umění zrychleného času Česká výtvarná scéna 1958 – 1968, ČMVU Praha
1998
Umělecká beseda 1998, Mánes, Praha
10 sochařů Umělecké besedy. Zámek Hranice
1997
Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985. Státní galerie výtvarného umění v Chebu
Umělecká beseda. Galerie Bayer & Bayer. Mostecká 16, Praha
Umělecká beseda 1997. Mánes. Praha
Minisalon. Pražský hrad, Praha
1996
Zpřítomnění. Přírůstky galerie z let 1987 – 1994. Hrad a zámek, Klenová
Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985. ČMVU Praha
I. nový zlínský salon. Zlín
1996-1997
Umělecká beseda 1996. Mánes, Praha
1995
Umělecká beseda 1995. Mánes, Praha
1994
Umělecká beseda 1994. Mánes, Praha
Ohniska znovuzrození. Městská knihovna, Praha
Nová figurace. Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava
Nová figurace. Moravská galerie v Brně, Brno
Nová figurace. Dům umění, Opava
1993
Nová figurace. Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek, Pardubice
Nová figurace. Galerie výtvarného umění, Litoměřice
1992
Minisalon. Galerie Nová síň, Praha
1992-1993
Umělecká beseda 1992. Mánes, Praha
Přírůstky českého umění 20. století z let 1989-1992. Jízdárna Pražského hradu, Praha
1991
Šedá cihla 78/1991. Dům umění Opava
Šedá cihla 78/1991, Galerie Klatovy / Klenová
Nová skupina. Léto 1991. Galerie Sýpka, Vlkov u Brna
České malířství a sochařství 2. poloviny 20. století ze sbírek AJG. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
1990
Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému. Městská knihovna, Praha
Nová skupina. Členská výstava. Městská knihovna, Praha
1989
Restaurátorské umění 1948 – 1988. Mánes, Praha
1988
Forum 1988. Holešovická tržnice, Praha
1985
Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Dom kultúry, Bratislava
1985
Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Jízdárna Pražského hradu, Praha
1983
Prostor, architektura, výtvarné umění. Výstaviště Černá Louka, Ostrava
1970
Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts, von Myslbek bis zur Gegenwart. Schloss Charlottenburg, Berlín
1968
Počátky generace. Galerie Václava Špály, Praha
300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50. létům ČSSR. Praha
1966
Tschechoslowakische Plastik von 1900 bis zur Gegenwart. Museum Folkwang, Essen
Nové cesty. Přehlídka současné avantgardy. Dům umění Gottwaldov
Jarní výstava. Mánes, Praha
Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika. Praha
1965
Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR. Dům U Hybernů, Praha
Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR. Jízdárna Pražského hradu, Praha
Sochařská bilance 1955 – 1965. Olomouc
La transfiguration de l´art tchéque. Peinture – sculpture – verre – collages. Palais de Congres, Liege
1964
Tvůrčí skupina Máj. Galerie Nová síň, Praha
Socha 1964. Oblastní galerie v Liberci, Liberec
1961
Tvůrčí skupina Máj. Poděbrady
1958-1959
Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Jízdárna Pražského hradu, Praha
Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Dům umění města Brna
2. výstava Skupiny Máj 57. Palác Dunaj, Praha
1957
Mladé umění. Tvůrčí skupina Máj 57. Obecní dům, Praha
1953-1954
II. krajské středisko Umělecká beseda. Členská výstava. Valdštejnský palác, Praha
Členská výstava Umělecké besedy. Valdštejnský palác, Praha
1953
II. krajské středisko Umělecká beseda. Členská výstava. Slovanský ostrov, Praha
Členská výstava Umělecké besedy. Slovanský ostrov, Praha
Národní galerie v Praze, GVU Náchod, Galerie Klatovy / Klenová, Museum Kampa
