František Skála jr. chápe patrně svou tvorbu jako lidsky zmanipulovanou tvořivost samotné přírody. Se směsí humoru a vážnosti, ironie a úcty, monumentality a jemné citlivosti vytváří většinou variace na přírodní objekty. Vedle citlivé komunikace s přírodou však reflektuje svými díly i jiné oblasti lidského života, jako na př. tvorbu a zpracování umělých hmot. Rovněž s jistou mírou ironického nadhledu, citlivě vyzvedá světelné, barevné, tvarové a materiálové kvality nalezených věcí a jejich nečekaných kombinací. Lidské, utilitární produkty vřazuje do nových příběhů a tímto vykročením z oblasti lidské praxe do neúčelné oblasti estetiky odkrývá pohled do tajemných souvislostí lidských osudů. Stejně tak si pohrává se společenskými normami a zvyklostmi, aby k takovým ověřeným modelům jednání opatřil ironický odstup. (Shark, Z cyklu ON, hudební produkce MTO, aktivity B.K.S.) Projevuje se jako radikální mystifikátor, ale zároveň vyniká přesností výtvarného jazyka a důsledností uměleckého výrazu jak po stránce obsahové, tak řemeslné. Obor filmové a televizní grafiky, který vystudoval na VŠUP Praha, povzbudil zřejmě jeho zájem o vyprávění příběhů (comix Velké putování Vlase a Brady, deníky, ilustrace pohádek) Zúčastnil se studentských iniciativ ve škole a od r. 1984 akcí konaných ve spolupráci se studenty z AVU (především výstavy Konfrontace). Je členem skupiny Tvrdohlaví, od roku 1974 je zakládajícím a skutečným členem tajné skupiny BKS a komturem Řádu Zelené Berušky. Kromě orchestru MTO Universal působí v hudebním tělese Finský barok a ve vokálním triu Tros Sketos. Nesleduje televizi, nemá dosud internetovou adresu ani mobilní telefon a převážně žije tvůrčím životem na svém statku na samotě Dřevíč, pokud právě nepobývá na některém ze svých četných rezidenčních pobytů v předních světových uměleckých centrech.
Prvních výrazných úspěchů vyjádřených českými i mezinárodními cenami dosáhl jako ilustrátor dětských knih. V roce 1991 obdržel cenu Jindřicha Chalupeckého a pobyt v Headlands Center for the Arts v San Francisku, který byl s touto cenou spojen na něho silně zapůsobil. Od r. 1992 pracoval na výtvarném řešení interiérů paláce Akropolis v Praze.
V roce 1993 byl vybrán aby reprezentoval Českou republiku na 45. bienále současného umění v Benátkách. Do Itálie se vydal pěšky a v českém pavilonu vystavil kresby z této 850 km dlouhé pouti.
V roce 2004 měl v pražském Rudolfinu soubornou výstavu, která byla hodnocena jako umělecká událost roku.
1976-1982 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, filmová a televizní grafika
1971-1975 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor řezbářství
Ocenění:
2010 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění (za vyjímečné tvůrčí počiny)
2010 Certificate of Honor for Illustration, IBBY, Santiago de Compostela, Španělsko
2009 Zlaté jablko BIB 2009, Bratislava
2008 Zlatá stuha, Klub ilustrátorů dětské knihy, česká sekce IBBY, Praha
2005 Cena Osobnost roku, výroční cena časopisu Pars (za nejvýznamější výtvarný počin r. 2004)
2002 Certificate of Honor for Illustration, IBBY, Basilej, Švýcarsko
2000 Výroční cena nakladatelství Albatros
1996 Cena Interier roku 1996
1994 Výroční cena nakladatelství Albatros
1991 Zlatá stuha, Klub literatury pro mládež, Klub ilustrátorů dětské knihy, Česká sekce IBBY, Praha
1991 1. cena Arte Giovane di Europa, Bolzano, Itálie
1991 Cena Jindřicha Chalupeckého
1990 Čestná cena Jindřicha Chalupeckého
1989 Certificate of Honor for Illustration IBBY, Williamsbburg, USA
1989 Cena Ministerstva kultury ČR za nejkrásnější knihu
1988 Cena ČFVU, Bienále užité grafiky a ilustrace, Brno (Řemesla našich předků)
1988 Výroční cena nakladatelství Albatros
1984 2. cena mezinárodního filmového festivalu Stuttgart, Německo
1984 Cena Ministerstva kultury ČR za nejkrásnější knihu
1983 Čestné uznání, SFA Varna, Bulharsko
1982 Čestné uznání, Festival československého filmu, České Budějovice
1980
Socha pro zahradu zámku ve Veltrusích
1989
Kamenná pevnost, dětské hřiště, Praha, Dolní Počernice
Cestovní deník, 1993
1993
Cestovní deník. Deník popisující cestu pěšky z Prahy do Benátek, kde František Skála reprezentoval Českou republiku na 48. bienále.
1993 - 7
Design interiéru paláce Akropolis, Praha, Žižkov (restaurace, divadlo, bar a kavárna)
1997
Velké putování Vlase a Brady, komiks, Divus Praha 1997
2004
Dvě sochy pro park Hadovka, Praha
2006
Socha "Špion", Opava
2007
Design rekonstrukce interiéru paláce Akropolis, Praha, Žižkov (foyer, šatna, Malá scéna)
BKS, Dvacet let tajné organizace, připravili: Pablo Augeblau, prof. Eckel Eckelhaft, Jirek Zlobin-Levi Ostrovid, Dr. Škába Sklabinský, ed.: Výtvarné umění, The Magazine for Contemorary Art
František Skála, monografie, texty: Ludvík Hlaváček, J.P.Jöndl, Zdeněk Kratochvíl, Miroslav Petříček, Rupert Sheldrake, Dr. Shivadikar, Františk Skála
ed. Arbor Vitae spolu s Muzeem umění Olomouc, 2012
recenze:
Ludvík Hlaváček: Skála v Makrokoulích, samizdatový časopis Někdo Něco č. Praha 1986
Ludvík Hlaváček: Přírodní tvar v díle Františka Skály, samizdatový časopis Někdo Něco č. 13 Praha, jaro 1989