Hana Puchová

Hana Puchová patří ke generaci umělců poloviny osmdesátých let, která začíná navazovat na tvorbu německých Neue Wilde a tvorbu umělců italské transavantgardy. Zástupci nového proudu evropské postmoderny v reakci na postkonceptuální umění předchozí generace plně rehabilitují malbu. Ranou recepci evropské postmoderní teorie (Achille Bonito Oliva, Lóránd Hegyi) v našem prostředí představují především manželé Ševčíkovi (Loučení s modernismem, Čtyři úvahy o nové malbě). Okruh umělců, kteří v Ostravě začínají přejímat nové tendence, se soustředí kolem skupiny Přirození vzniklé v roce 1988, mezi něž patří i Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Daniel Balabán nebo Pavel Šmíd aj.

Hana Puchová studovala mezi lety 1991 až 1997 v ateliéru ilustrace Jiřího Šalamouna na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 1998 je v rámci objevování regionální ostravské scény zastoupena na výstavě Jany a Jiřího Ševčíkových s názvem Ostrava – umjeni…? v pražském Mánesu s reprízou v ostravském Domě umění. Po absolvování UMPRUM se vrací zpět do Ostravy, kde se věnuje pedagogické činnosti a mimo své malířské tvorbě také občasně ilustraci knih (Jan Balabán, Petr Hruška).

Nejpříznačnějším tématem práce Hany Puchové je Téma osobní mikrohistorie. Do popředí se dostávají drobná svědectví o všednosti, která však není společná celým masám, jejichž zkušenost tvoří obraz určité doby, ale pouze nejužšímu okruhu blízkých lidí, jako je tomu např. v jejím cyklu Obývací pokoje (druhá polovina 90. let). Její expresívní obrazy, často klasických malířských forem jako jsou portrét nebo zátiší, mají silnou časovou kvalitu, která je výsledkem dlouhého procesu jejich vzniku samotného, ale i jejich příznačné zacyklenosti (Jsme tady, Oči hluboko dokořán); jsou jakousi mikrohistorií autorčiny rodiny, blízkého okolí a ostravského regionu samotného. V cyklu Jsme tady zobrazuje humanistické portréty svých blízkých přátel, v nichž konstatuje jejich blízkost a také jejich holou existenci. V obrazech z toho cyklu, mezi něž patří například plátna Jirka a Daniela (2010), na němž portrétuje ostravského umělce Jiřího Surůvku, Bratři Hruškovi (2010), kde zobrazuje ostravského básníka a literárního kritika Petra a Pavla Hrušku nebo Jan a Daniel (2010), který explicitně představuje sourozence spisovatele Jana a malíře Daniela Balabána.  

Jsme tady (kat. výst.), Galerie Beseda 2011.

OVA 95-05 (kat. výst.), Galerie výtvarného umění v Ostravě 2006.

Ostravská úderka (kat. výst.), Galerie města plzně 2003.

8 z Ostravy (kat. výst.), Galerie Caesar 2001.

Ostrava-umjeni…? (kat. výst.), Mánes 1998.