Jakub Choma

Umělec Jakub Choma se po středoškolských studiích užitkového výtvarnictví v rodných Košicích usadil v Praze a ve studiích dále pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM), v Ateliéru malby Jiřího Černického a Michala Novotného. Od malby se poměrně rychle přesunul k asamblážím, které používá jako segmenty k budování multimediálních instalací, malba však v jeho dílech hraje i nadále důležitou roli, a to i vzhledem k jeho středoškolským studiím. Znalosti nabyté z tohoto prostředí využívá nejen skrze pro toto prostředí typické nástroje, jako jsou laserové gravírky, cnc frézky nebo UV tiskárny, ale právě i v kontextu uvažování o koncepci závěsného obrazu. Tedy o obrazu jako dvojdimenzionální ploše podobné digitální grafice, v níž dochází k vrstvení ploch a struktur. V počátcích jeho malířské tvorby bylo proto možné setkat se s plastickými obrazy čerpajícími svou vizualitu z kreslených seriálů, jako je třeba Scooby Doo. Sledování kreslených seriálů a hraní videoher, zájmy z autorova dětství, Chomovu uměleckou tvorbu zásadně ovlivňují. O tom svědčila již první sólová výstava Life for Dummies (2017, Polansky Gallery), která představovala simulaci, v níž se nacházely tréninkové figuríny z počítačové hry World of Warcraft (WoW). Nejvýmluvněji o tom však vypovídá jeho aktuální diplomová práce Metallic Aftertaste (Kovová dochuť), jež v sobě snoubí řadu rysů vedoucích napříč jeho uměleckou praxí, a proto jí zde bude věnováno nejvíce pozornosti.

Choma se, jak již bylo uvedeno, poměrně záhy přesunul od 2D prací k vytváření objektů, asambláží a specifických prostředí, o nichž můžeme později uvažovat jako o instalacích, jelikož do nich začal zasazovat i média, jako jsou video či zvuk (video bylo například prominentním médiem na výstavě Distant Hum v NoDu). Výchozím bodem tvorby pro něj byla dlouholetá zkušenost s digitálním prostředím a kritická snaha uměleckým jazykem pojednávat o problémech dvou světů existujících vedle sebe: světa virtuálního a světa reálného (analogového). Absence fyzického materiálu v digitální sféře je pak v té reálné nahrazena až jeho nutkavým ohledáváním, snahou uchopit materiální povahu nehmotného digitálního prostředí. Digitální anebo i závěsný obraz tak přetéká do objektů sofistikovaně kombinujících různé materiální, technické, ale i významové zdroje a způsoby práce. Tento typ tvorby lze přirovnat ke skladebnímu principu z herní kultury, k DIY postupům a snaze porozumět tomu, jaká kombinatorika je ještě funkční.

V práci Jakuba Chomy proto nalézáme trojí vrstvu materiality (či znaků): za prvé je to užití zdrojů čistě fyzických, jako jsou průmyslové materiály, plexiskla, plastové a kovové pláty, šrot, suť, pigment, řetězy, pružiny či matice, za druhé je to aplikace digitálního tisku na tyto fyzické povrchy a za třetí vkládání (nejčastěji laserování) slov či útržků vět, pomocí kterých je narativ daného díla usměrněn. Raným příkladem takové konstrukce může být instalace Stepping on a Lego (2018, Polansky Gallery), v níž najdeme asambláže se sugescemi jako „THINK OF YOURSELF AS A PIECE OF EQUIPMENT, IF YOU LIKE“, „YOU ARE A SENSITIVE INSTRUMENT“ nebo „WE ARE ALL IN THIS TOGETHER“. Stepping on a Lego, jedna z prvních sólových výstav Jakuba Chomy, je zajímavá i z pohledu vývoje umělcovy práce – je zde totiž patrný pozůstatek práce s plochou obrazu, ať už skrze použití celistvých plátů korku nebo přímo grafiky a malby (ještě o něco zřetelnější to je v případě staršího souboru děl Living the Gimmick, který byl prezentován ve slovenském prostoru VUNU). Tím vším dochází k vytváření nových vztahů mezi prvky a ke vzniku celků, jež nejsou pouze součtem svých částí distribuovaných ve výstavě, tedy ke vzniku metasítě, intertextu či hyperlinku. Choma tímto způsobem nakonec i nabourává samotnou podobu binárních rámců.

Důležité je rovněž to, že autor až na výjimky nepracuje s ready-made objekty. V jeho pojetí budování světa se základním stavebním materiálem stává poddajné korkové zrno, které autor různými způsoby upravuje. Korek svojí strukturou připomíná póry lidské kůže anebo elementární digitální pixel, pro Chomu má však ještě další význam: korkový plát ve formě nástěnky původně sloužil coby plocha příprav – hned vedle telefonu či počítače. Choma tak těmto plátům slisovaným z odpadního materiálu poskytuje ještě další, třetí (neomezeně fikční) použití a vrací je tím zpět do oběhu. Z opracovaného korku pak vzniká základní autorská jednotka, herní token, a není náhodou, že připomíná jak položky inventáře již zmíněné hry WoW (suroviny získané během denní práce), tak současně i pěstní klíny. Tyto nástroje, jež lze považovat za extenzi lidské ruky či dlaně, se objevují v kontrastu s dlaní držící smartphone, jež je také nedílnou součástí umělcovy praxe (ať již v podobě dokumentace vlastní práce, postprodukce či např. tvorbě videí). Častým záběrem Chomových self-videí je proto pohled na vlastní dlaň, která uchopuje rozličné předměty a s téměř až vědeckou obsedantností zakouší jejich vlastnosti a limity.

Set-design Chomovy diplomové práce Metallic Aftertaste adoptuje podobu městského staveniště, může ale také připomínat vrakoviště nebo skládku: najdeme zde pozůstatky lidské i strojové práce, jutové pytle, výkopy a hlínu, zmíněné herní tokeny, zároveň ale také kontextuálně různorodou síť referencí a odkazů v podobě kabelů, které jsou často nahromaděné pod betonovým povrchem – podobně jako neviditelné orgány těla či hardware počítače. Tato na první pohled tzv. trashová estetika se však při bližším zkoumání ukazuje jako do detailu promyšlený systém, který naopak charakterizují precizní postupy a důmyslné zpracování materiálů (skládku či vrakoviště lze ostatně chápat jako inventář materiálů sloužící zrodu nových možností). Vizualita rozpadu zde pak vystupuje spíše ve smyslu zpochybnění technooptismu – kovová pachuť v ústech často bývá příznakem zdravotních problémů, ukazatelem nefunkčnosti systémů pod jejich zdánlivě funkčním povrchem.

Metallic Aftertaste je dystopickou scénou, která se v Chomově práci neobjevuje poprvé – obdobný formát lze vysledovat v projektu Resilience z roku 2019. Zde se jednalo o „totalizující, globalizující, tavící chaos jako destilaci techno-kapitalistického světa… To vše se projevuje jako mutace alternativní reality, jako něco, co do současnosti proniká z dystopické utopické budoucnosti.“ (https://echogonewrong.com/techno-optimism-gone-wrong-jakub-chomas-solo-show-resilience-editorial-vilni/, cit. 4. 6. 2023) O diplomové instalaci pak umělec mluví jako o trenažéru, o koncentraci dystopických vizí, „kde se vizuální střídá s haptickým, zvukovým, kde se digitální potkává s materiálním, realita s její reprezentací, fikce se skutečností a autobiografie s alter egem, které se stávají paralelně uvažovanou skutečností“. Součástí umělcovy práce je tak shromažďování materiálů z různých zdrojů (osobních, veřejných, vlastněných či odcizených), což přispívá k rozpadu dichotomií, jako je tělo a stroj, kultura a příroda, současnost a budoucnost, fyzické a digitální. I proto zde virtuální a reálný svět může společně sdílet několik okamžiků: interakci v otevřeném a neznámém místě, neznalost narativu a neznalost toho, jak jej vhodně číst, či potřebu specifických dovedností k jeho zdařilému uchopení – ať už skrze jeho fyzickou materialitu, nástroje a dlaň, či skrze ovládací zařízení. Citlivost k „hernímu“ tělu (k reálnému i virtuálnímu) se pak v Chomových instalacích projevuje v cíleném vyvolávání pocitu kontroly divákovy pozornosti. Jeho neustálé přeostřování z celku na detail, těkavost oka lze vnímat jako paralelu ke sledování digitálního obsahu. Ať už je Chomova práce sebevíc fotogenická, fyzická přítomnost diváka na výstavě, tj. fotografickým médiem nezprostředkovaná percepce umělcova díla, mu umožní různé úrovně prožitku – jednak tu ocení zmíněnou strategii a pak také napětí, které umělec mezi použitými materiály buduje.

Instalace se skládá ze čtyř částí prezentovaných na pozadí výše zmíněného set-designu: ze dvou krátkometrážních videí přehrávaných ve smartphonech, závěsné asambláže Reagent Bank – coby jádra projektu se dvěma semifigurálními systémy po stranách – a z asambláže Zuby. Krátkometrážní videa jsou polemikou nad vlastnictvím a ekonomikou herních těl, přičemž v jednom z nich je patrná autorova snaha o zakomponování performance. Ta v jeho tvorbě z posledních letech nabývá na významu a stává se stále důležitější složkou prezentovaných prací (např. ve výstavě Gears of Life pro Cenu Jindřicha Chalupeckého – tj. v roce 2020 v PLATO – použil digitální otisky částí svého těla na korkových deskách, které pak aktivizoval živou performancí, což umělecké artefakty transformovalo spíše do podob rekvizit). Asambláž Reagent Bank vytváří jakýsi oltář s centrálním úložištěm surovin (název je opět vypůjčen z WoW, jejíž grafická podoba mřížky slouží k vizuálnímu zobrazení nahromaděných surovin, itemů). Tímto způsobem se herní tělo stává pouhou schránkou bez možnosti rozvoje, čímž se autor dotýká fenoménů příznačných pro současnou neoliberální společnost – hyperproduktivity či vyčerpání. Asambláž Zuby nakonec celý instalační systém zvnitřku ven pomyslně propojuje: fotograficky znázorněnou nit v ústní dutině v určitý moment nahrazují 3D hliníkové dráty a síťové kabely, síť vztahů se z 2D plochy rozprostírá do prostoru. Zde se jasněji ukazuje, proč je Metallic Aftertaste v Chomově podání dystopickým trenažérem: jedná se o spoluprožívanou apokalypsu, již lze snad zvrátit hledáním větší soudržnosti a empatie, hledáním nových cest a způsobů spoluexistence. Prostředí virtuálních her se tak v rámci alespoň této umělecké praxe stává sociálním prostorem stojícím bok po boku realitě a jeho generační zrovnoprávnění přináší aktualizované vztahování se ke světu.

Jakub Choma je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020. Hojně vystavuje doma i v zahraničí, přičemž v tuzemsku ho zastupuje Polansky Gallery. Zde také uspořádal sólové výstavy Life for Dummies (2017) a Stepping on a Lego (2018). Mezi další sólové projekty patří Childishly Fresh Eyes (2022) v Zaazrak Dornych v Brně či pražská Distant Hum (2021) v prostoru NoD. Samostatně se prezentoval i na Slovensku (Living The Gimmick, VUNU Gallery, 2018) či v Litvě (Resilience, Editorial, 2019). Skupinově pak byla jeho práce vystavena například v Bruselu, New Yorku, Frankfurtu, Vídni, Budapešti, Vilniusu nebo Stockholmu. S Polansky Gallery se Choma rovněž dvakrát zúčastnil veletrhu v Basileji, jednou sólově (Liste Art Fair Basel 2021) a jednou ve spojení s Pakui Hardware (Liste Art Fair Basel 2019). V létě 2022 absolvoval rezidenční pobyt v New Yorku s Residency Unlimited.

Veletrhy:

2021
Copper Aftertaste, Liste Art Fair Basel, Basilej

2019
Jakub Choma and Pakui Hardware, Liste Art Fair Basel, Basilej

2018
Micah Hesse, Jakub Choma, Vladimír Houdek, Art Berlin, Berlin
Krištof Kintera, Martin Kohout, Jakub Choma, Art Cologne, Kolín nad Rýnem

On-line projekty:

2021
Sibling Gardens 6, Montez Press Radio, New York, USA

2020
Wounds Heal Faster in a Metallic Mouth / Beta Ground (Delirium Obstacle), 2019 jako součást Flatland Ofluxo projektu + příspěvek pro publikaci Flatland Reader

2019
Floating Eyeball, součást (Cover) PANE projektu, Milan, IT

2023
Jakub Choma: Medzi vidiekom a postinternetom, Erik Vilím, flashart.cz
https://flashart.cz/2023/01/18/jakub-choma-medzi-vidiekom-a-postinternetom/

2020
Videoportrét, Představujeme finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020: Jakub Choma, ČT ART https://art.ceskatelevize.cz/profil/predstavujeme-finalisty-ceny-jindricha-chalupeckeho-pro-rok-2020-jakub-choma-lTQ4c

Lidé si stále potřebují napnout a našepsovat plátno, říká Jakub Choma, finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého; On Air, RadioWave
https://www.mujrozhlas.cz/air/lide-si-stale-potrebuji-napnout-nasepsovat-platno-rika-jakub-choma-finalista-ceny-jindricha

Jakub Choma: Tající chaos, rozhovor, Eva Skopalová, Artalk.cz
https://artalk.cz/2020/03/30/jakub-choma-tajici-chaos/

Bod tání digitálního odpoadu, Noemi Purkrábková, Art & Antiques
https://www.artantiques.cz/jakub-choma-bod-tani-digitalniho-odpadu

2019
Techno-Optimism Gone Wrong, Vaida Stepanovaitė, echogonewrong.com
https://echogonewrong.com/techno-optimism-gone-wrong-jakub-chomas-solo-show-resilience-editorial-vilni/

2018
World War Me, Natalya Serkova, ofluxo.net
https://www.ofluxo.net/world-war-me-by-natalya-serkova/

2023
diplomová práce Kovová dochuť, UMPRUM

2020
text Beta Ground (Delirium Obstacle) ve sborníku Flatland Reader, OFluxo
www.ofluxo.net/flatland-reader/