Jakub Jansa

Jakub Jansa patří mezi výrazné osobnosti nastupující generace umělců, jejichž tvorba úzce souvisí s aktuálními otázkami globálního, digitálního a virtuálního světa, ale také se zkoumáním pozic umění a umělce v něm. Autor klade silný důraz na prezentaci svých prací, a vytváří tak svébytné instalace a specifická prostředí. Pracuje se statickým i pohyblivým obrazem, s fotografií, novými technologiemi či jejich simulací, s objekty a performance, a především s celkovou architekturou výstavy. Charakter jeho tvorby se vyznačuje důrazem na detail, perfekcionismem a čistotou až sterilitou. Do svých výstavních projektů velmi často spolu s diváky a návštěvníky výstavy zapojuje performery – včetně sebe samého –, a navozuje tak řízené či plánované situace související s daným projektem. Využívá principů ze světa firemních teambuildingů, coachingů, vizionářských projektů a jiných systémů či organizací, jež nabízejí recept na to, jak změnit svět, zlepšit náš život, zvýšit výkonnost a být úspěšný, a především získat nad věcmi kontrolu. Tyto postupy a strategie přebírá ve snaze dobrat se jejich archetypální podoby, s čímž pak souvisí také problematika vztahu člověka a okolního světa, přírody a krajiny. Jansa podvratným způsobem soustavně zpracovává pojmy jako je vizionářství, pokrok nebo revoluce. Sám to s nadhledem komentuje takto: „Přebíráme kontrolu nad volně vznikajícím. Budujeme krajinu, modifikujeme krajinu. Rotujeme planetu a udržujeme svět v chodu.“

Tato témata se v jeho práci začala objevovat již na pražské UMPRUM, kterou absolvoval pod vedením Federica Díaze a Davida Kořínka. Umělcovo působení v ateliéru Supermédií mělo jistě vliv i na jeho přístup a uvažování v kontextu současného umění a s ním souvisejících otázek po tom, jakou roli dnes umění může hrát, jaké místo zaujímá umělec ve společnosti a zda ji má možnost ovlivňovat či dokonce proměňovat. Jak již bylo naznačeno, Jakub Jansa na výše zmíněná témata pohlíží s odstupem a v jeho tvorbě se zračí nadhled a jistá dávka ironie a vtipu. Na první pohled však zřejmé nejsou, musíme je teprve nacházet a někdy si při tom nejsme tak docela jistí, pohybujeme-li se na poli reality či fikce, vážnosti nebo humoru, s čímž autor pracuje záměrně.

Jedna z prvních prací, ve které tuto znejišťující hru na ukrytou absurditu rozehrává, je Engstligenalp (2014). Jde o koncept utopického „krajinotvorného“ projektu, jehož cílem je uměle, za pomoci přesně popsaného zařízení, vytvořit jeskynní komplex na jedné ze švýcarských náhorních plošin. Matoucí je zde přesnost lokace jakož i instrukcí, jak toto zařízení sestrojit, ale na věrohodnosti tento koncept získává hlavně díky modernímu přístupu ke krajině – člověkem přetvořená „příroda“ přece již není nic neobvyklého. To, co zde autora zajímá, je především otázka pokroku, kdy se od pravěkých jeskynních maleb dostáváme až k vytváření „našich vlastních“ jeskyní a „naší vlastní přírody“, nad níž máme dohled.

Specifický druh humoru a sebe-ironii můžeme postřehnout na mnoha Jansových výstavách. Zajímavým způsobem je vkládá do performancí, ve kterých opět pracuje s principem hry a fikce. Ve svých situačních hrách režíruje aktéry, jež nerozeznáme od ostatních návštěvníků a kteří v rámci svých rolí navozují absurdní situace: jako když na vernisáži výstavy performeři schovaní mezi návštěvníky přesně opakovali umělcovy pohyby. Jinde se zase nenápadně vemlouvali do přízně diváků a na svých mobilních telefonech jim ukazovali autorova díla.

Jansovým možná nejvýraznějším projektem, kde se všechny zde zmíněné přístupy a tendence naakumulovaly, je Spiritual Fitness (2016), Jansova diplomová práce, jež byla představena jako tělocvičné studentské hnutí na UMPRUM. Jedná se o detailně propracovaný a promyšlený koncept prezentovaný a realizovaný skrze videa, performance, cvičební showroomy a další doprovodné akce. Důležité jsou zde také propagační materiály, kostýmy a veškerá vizuální stránka věci, které Jakub Jansa propůjčuje svoji tvář, a jako hlavní protagonista a „jestřáb“ se na nás dívá z až děsivě hyperrealistického plakátu. „Nyní přebírám úlohu mentora a fitness cvičitele, který nabízí metody unikátního sebe-rozvojového plánu, zasazeného do prostředí Uměleckoprůmyslové školy.“ Spiritual Fitness nám předkládá cvičební pomůcky a metody, jež nám napomohou změnit náš život, naplnit jej optimismem a zvýšit naše sebevědomí a sebekontrolu. Mystifikace se zde dostává až na samotnou mezní hranici a je docela dobře možné, že by se tento projekt ujal i v současné realitě, přičemž by si nic nezadal s obdobnými sebe-rozvojovými podniky, na které v každodenním životě narážíme.

V případě Spiritual Fitness tedy nejde o žádnou doslovnou kritiku, jako spíše o skrytý podvratný úmysl nastavit tvář naší až maniakální touze po sebezdokonalení a nadčlověčenství. Autor k tomu  výstižně uvádí: „Je to Fitness Hypnóza, maximální návykovka. Tohle je víra pro supermany a bývalé sušenky.“ Kromě prezentací diplomek na UMPRUM bylo možné tento projekt spatřit také v pražských Karlin Studios, na olomouckém PAFu (Přehlídka filmové animace a současného umění) nebo v Českém centru v New Yorku v rámci umělcem iniciované série výstav s názvem Name of the Project is Project Itself.

Jakub Jansa se mimo svou vlastní tvorbu věnuje také koncipování výstavních projektů u nás i v zahraničí. Často a rád spolupracuje s dalšími umělci, grafiky, kameramany nebo kurátory, s nimiž se podílí na vzniku svých i jiných autorských projektů, přičemž do jeho záběru patří i architektonická a grafická koncepce výstav. V této souvislosti lze zmínit například retrospektivní výstavu Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu (2013), na jejíž architektuře se podílel s Federicem Díazem, nebo výstavu Zpráva o knize 2015 v Letohrádku Hvězda připravenou společně s Petrem Babákem a Lukášem Kijonkou.

Architektonická koncepce výstav:

Zpráva o knize, Letohrádek Hvězda, Praha, 2015 (spolu s Petrem Babákem a Lukášem Kijonkou)

Malich, Cosmic, Ludwig Museum, Koblenz, 2014 (spolu s Federicem Díazem)

Malich, Jízdárna Pražského hradu, 2013 (spolu s Federicem Díazem)

In a landscape, katalog k výstavě, 2016

Katalog PAF, 2016

Karel Stibral: V krajině, ve stroji, ekolist.cz, 2017 (online: http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/v-krajine-ve-stroji)

Veronika Ruppert: S Jakubem Jansou o hackování alfa samců a síle dotyku, ČRo Radio Wave, 2016 (online: http://m.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/spiritualni-fitness-s-jakubem-jansou-o-hackovani-alfa-samcu-a-sile-dotyku--1666598)

Jak si zahrát na Boha? Jakub Jansa programuje přírodu, Aktuálně.cz, 2014 (online: https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/video-jak-si-zahrat-na-boha-jakub-jansa-programuje-prirodu/r~9cdd2b80a9fa11e38113002590604f2e/)