Jakub Matuška

Málokterý umělec ve svých dílech spojuje tak protikladné momenty jako malíř a kreslíř, autor velkoformátových muralů, rozměrných pláten či trojrozměrných objektů a současně výrazná osobnost graffiti komunity, Jakub Matuška. Komické prvky se v jeho práci střídají s tragickými, dramatické napětí se uvolňuje v ezoterickém přechodu k transcendenci a obecné nabývá formy symbolu. Právě symbol je pro Matuškovu tvorbu příznačný. Snaha přemoci pomíjivost, zasadit do obrazu – ať již pouličního či závěsného – nadčasovou informaci a tu zároveň propojit s omezeným prostorem a časem lidského života, je zejména v jeho posledních obrazech dobře čitelná.

Hra s pomíjivostí představuje charakteristický moment street artu, který je s dočasností nucen počítat. Následné zachycení, resp. uchování piecu ve fotografii nepřesahuje dokumentační rovinu, stává se pouhou součástí stále ubývající paměti. I to může být jedním z důvodů, proč zásadní generace graffiti tvůrců – a zároveň studentů uměleckých škol – narozená na konci 70. a na počátku 80. let svou pozornost obrátila ke klasickým obrazovým médiím. Matuška alias Masker malováním na zeď nepohrdne ani v současnosti, jeho primární zájem však už bezesporu patří malbě a závěsnému obrazu.

Matuškovy tvůrčí začátky jsou přirozeně spjaty s jeho „pouličním působením“, se sídlištěm, break dance, nočními výlety, baseballem atd., stejně tak jako se studiem na střední grafické škole a navštěvováním kurzů figurální kresby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové současně s ostatními, dnes již známými jmény graffiti světa (Bior, Cakes, Romeo, Vladimir 518 aj.). Spojení svobody pieců a tagů s disciplínou studované kresby je nejen předznamenáním pozdějšího příklonu ke klasickému obrazu, ale také jasným ohniskem vzniku vlastního stylu, nezaměnitelného výrazu, jenž mimo jiné souvisí i s vyvinutím specifické malířské techniky.

Na začátku příběhu Masker píše a kreslí figury, aby toto písmo svým příklonem k obrazovému charakteru nakonec v podstatě převálcoval. Nelze tu opominout jeho příslušnost ke CAP crew, volnému uskupení writerů, jejichž piecy se staly minimalistickou odpovědí na rozvíjející se linii dokonalých „podpisů“. Podstatou vizuality CAP nebyl bombastický podpis na málo dostupném místě, ale kresba, tedy obraz v pravém slova smyslu. A právě kreslířské jádro je pro Maskera aka rodícího se Jakuba Matušku zásadní.

Jeho prostřednictvím cítíme sídliště, tep betonu a osamělosti, jsme součástí změti protichůdných emocí od zoufalství a agrese přes pokoru, bolest až k euforii. Podstatným znakem Matuškových obrazů je změť, již můžeme rozkrýt a rozebrat na jednotlivé, svébytné prvky, abychom pak opět došli k celistvému obrazu. Každá z jeho částí je obtěžkána významem, jako by právě bezobsažnost podpisu na zdi muselo vystřídat období eruptivního vyprávění. Prázdnotu vystřídalo obsedantní zaplňování „malého“ prostoru plátna. Otiskují se sem válečky z doby CAP, airbrush aka spray nebo kresebná linie art brut, ač vedená školenou rukou. Ne náhodou lze vypozorovat určité souznění s malbou Josefa Bolfa, minimálně s typem barevnosti a svébytnou estetikou krutosti, které mohou souviset s podobnými prožitky v dětství.

Ostatně právě specifická citlivost autorových pláten v divákovi na první pohled vyvolává spíše pocit tísně, posléze se mu však otevírá svět nespoutané imaginace, o níž bylo v Matuškově případě napsáno již mnohé. Vystopovat můžeme nejen mnohokrát zmíněného Hieronyma Bosche, gotický způsob obrazové narace nebo šablonovité figurální motivy ovlivněné Henri Mattisem, zahlédnout lze také Miróa, ale i narážky na Picassovo pojetí mnohopohledovosti, tj. právě snahu překročit první obrazový plán. V souvislosti s posledními plátny z let 2015–2016 je pak dokonce možné vzpomenout Dalího, který – ač s cynickým nadhledem – obrazy přímo zatěžkával mnohovýznamovostí.

A právě zde, ve snaze vyprávět nadčasový příběh, tedy mýtus, se u Jakuba Matušky setkáváme se symbolem. Jeho cesta od znaku (písma) k symbolu (charakteru) je přímá. V době, kdy symboly užívané ve výtvarném umění již nejsou pro většinovou populaci čitelné a kdy vyprávění mnohdy probíhá spíše na textové než na obrazové rovině, není snaha o zachycení univerzálního příběhu úplně jednoduchá. Matuška rád těží z mýtu, který zasazuje do současnosti. Hovoří o rovnováze a dokonalosti a k „nirváně“ se přibližuje pomocí práce s dříve zmíněnými dualitami: krutost nezobrazí bez něhy, štěstí bez zoufalství…

Baseballovou perfect game umí povýšit na prožitek posvátna, protože i tudy proudí dokonalost, a ta je „na dosah“. Nejjednodušší řešení leží před námi, složitost si vytváříme sami vlastní neochotou vidět a přijímat. Idealismus vysmívaný pro naivitu je pro Matušku přímou oslavou ideálu, morální veličiny, čehosi přesahujícího, co ovšem můžeme sdílet a zakoušet ještě „na Zemi“. Umí být naivní i ironický, krutý a zároveň romantický. Když líčí svůj prožitek transcendentní zkušeností, nemůže opominout zřetelnou souvislost s kvantovou fyzikou, s posledními teoriemi, které hovoří o čase nikoli v rovině začátku a konce, ale jako o stále existující přítomnosti. Takto Matuška líčí své vize – obrazy vidí ve vlnách a vrstvách: stále se prolínají a vrší na sebe.

A proč tedy symbol? Protože funguje jako klíč k pochopení toho, že vyšší může současně znamenat i nižší, že obecné je zároveň jednotlivé. Že to, co nás přesahuje, můžeme mít na dosah. Že jsme jak mikro, tak i makro, že jsme součástí velké, nekonečné vlnící se mapy. Jakub Matuška se pohybuje v prostoru čtvrté dimenze. Svou „věc“ pozoruje z mnoha úhlů a hledisek, významy kříží a zmnožuje, hledá rovnováhu v na první pohled nemožném vychýlení, v prostoru entropie.

Čtení mnohovrstevných a komplikovaných obrazů mohou usnadňovat kresebné skici, jež jsou zároveň jejich vlastní podstatou, jádrem. K častým motivům patří lebka, kterou autor rád zobrazuje zejména pro její ornamentální charakter a jistě i symbolické významy. Rozmanitým kladením jednotlivých motivů pak dosahuje obrazů nových, plátna je tedy třeba číst ve vrstvách, rozklíčovávat jednu plochu po druhé. V „Jen počkej zajíci!“ vlk a zajíc zakletí v ochmýřené nažce pampelišky vytvářejí portrét Vladimira Putina – který je protikladem tehdejšímu americkému prezidentu Obamovi, jehož tvář zase vznikla prolnutím s obličejem Angely Merkelové v odkazu na německého autora Vinnetoua, a tudíž na genocidu indiánů –, ve zkratce ukazují, kolik dimenzí přemýšlení se Matuška snaží jednomu plátnu vetknout. Častým průvodcem tu bývá zachmuřený chlapec, od dětských let až po pubertu, tj. pravděpodobně autor sám coby účastník – a nikoli pouze pozorovatel. Podobně nepřehlédnutelné a frekventované jsou také erotické motivy, které se zde zase vyskytují především pro jejich biomorfní kvality.

Jakub Matuška aka Masker si zvláštní postavení na české výtvarné scéně získal svým jednoznačně rozpoznatelným rukopisem, démonickou imaginací i schopností komiksové zkratky. Je stále na cestě, kterou však nevnímá jako lineární proces, ale spíše jako schopnost čtení mnohosti a rozmanitosti, jež jsou v jednom a tom samém momentě – obraze přítomny.

2012
Foyer v Beta building BB Centre, Praha
Interiér bistra Santinka, Praha
Interiér restaurace Brasileiro, Praha

2011
Mural, Základní škola Cheb
Interiér restaurace Hospoda, New York, USA

2008
Interiér očnín optiky Žilka, Praha 
Stropní malba v knihovně, Zámek Třebešice, FUTURA Project 

2006
In Graffiti We Trust, kniha Martiny Overstreet (společně s Pastou), Mladá Fronta

2005
Nástěnná malba, restaurace 1320 v ZOO, Liberec 

Výstava v galerii DSC ukazuje, kam došli zakladatelé českého street artu Pasta nebo Vladimir 518, Hospodářské noviny, Naďa Klevisová, 29. 7. 2016, archiv.ihned.cz/c1-65383120-reverse-vystava-dsc-gallery-epos-vladimir-518-masker-pasta-dokoupil

Z ulice do galerie: Jakub Matuška je jedním z nejoriginálnějších malířů své generace, Hospodářské noviny, Naďa Klevisová, 30. 10. 2015, archiv.ihned.cz/c1-64802510-z-ulice-do-galerie-jakub-matuska-je-jednim-z-nejoriginalnejsich-maliru-sve-generace

Malíř, který si říká Masker, spojil svoje obrazy se záběry z baseballu, iDNES.cz, 21. 10. 2015, kultura.zpravy.idnes.cz/jakub-matuska-masker-vystava-djj-/vytvarne-umeni.aspx

Jakub Matuška aka Masker vystavuje nové malby a kresby, Blesk, %CTK, 14. 10. 2015, www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-kulturni-servis/349166/jakub-matuska-aka-masker-vystavuje-nove-malby-a-kresby.html

Český výtvarník Masker vystavuje v Paříži. Snažím se malovat rychleji, říká, Hospodářské noviny, Dak, 25. 6. 2014, art.ihned.cz/umeni/c1-62410580-masker-galerie-dukan

Kam se posunulo české umění od revoluce? Italové v Praze vystavují Maskera i Týce, Hospodářské noviny, Pavel Vokatý, 20. 9. 2013, art.ihned.cz/umeni/c1-60821370-et-cetera-italsky-kulturni-institut-masker-tyc-nepras

Finalista Chalupeckého ceny Masker vzal svoji sprejerskou minulost do galerie, Hospodářské noviny, Magdalena Čechlovská, 9. 3. 2012, art.ihned.cz/umeni/c1-54990840-masker-micha-sprejerskou-minulost-se-salonnim-umenim

Nejistá půda pod nohama, Artalk, Pavlína Doubravová, 5. 3. 2012, artalk.cz/2012/03/05/nejista-puda-pod-nohama/        

Jakub Matuška alias Masker tvrdí: Chybí mi tady přátelská atmosféra, Kateřina Farná, Právo, Novinky, 25. 10. 2012, www.novinky.cz/kultura/281777-jakub-matuska-alias-masker-tvrdi-chybi-mi-tady-pratelska-atmosfera.html

Cenu 333 získal Jakub Matuška alias Masker, ČTK, 16. 12. 2011, www.tyden.cz/rubriky/kultura/umeni/cenu-333-ziskal-jakub-matuska-alias-masker_220273.html

Cenu 333 pro mladé výtvarníky dostal představitel street artu Masker, Idnes.CZ, 16. 12. 2011, kultura.zpravy.idnes.cz/cenu-333-pro-mlade-vytvarniky-dostal-predstavitel-street-artu-masker-1gm-/vytvarne-umeni.aspx

www.galeriejeleni.cz/vystavy/2010/jakub-matuska-aka-masker-kdyby-si-v-zivote-nekdy-neco-potreboval-tak-si-to-kup/

Jakub Matuška, Art and Antiques, Kateřina Tučková, leden 2008, www.artcasopis.cz/clanky/jakub-matuska