Jakub Špaňhel

Pověst mimořádného talentu, která doprovázela Jakuba Špaňhela už za jeho studií na pražské akademii, byla záhy po absolutoriu potvrzena několika samostatnými výstavami ( GHMP, NG v Praze, Galerie Klatovy / Klenová), účastí na většině významných přehlídek malby jeho generace (Perfecte Tense, Berlín – Praha, Mánes; stálá expozice Wannieck Gallery atd.) či zastoupením ve veřejných sbírkách. Jeho dosavadní tvorba by se dala rozdělit zhruba do dvou výrazně oddělených poloh, propojených společnými znaky, jako je např. tíhnutí k monochromii a formální redukci nebo primární důraz na malířské kvality. Obrazy první skupiny jsou založeny na zobrazení konkrétního motivu v jeho typickém gestickém stylu. Vedle proslulého cyklu chrámových interiérů, s nímž diplomoval, sem patří i série aktů, květin, krajin, portrétů či v poslední době benzinových stanic a budov centrálních bank jednotlivých zemí. Prakticky ve všech případech jde o tradiční žánry, některé z nich – například akty, květiny či chrámové interiéry - se dokonce v ikonografii českého umění neobjevily dlouhá desetiletí. Za předlohu mu většinou slouží fotografie nebo reprodukce obrazu (v případě chrámů to jsou ony slavné Blažíčkovy interiéry), což mu umožňuje pracovat v ateliéru ve velkých formátech. Druhá skupina obrazů má minimalisticko-seriální ráz, spočívající v mechanickém opakování jednoduchých prvků za pomocí malířského válečku, např. „květináčů“, křížků, půllitrů či plachetnic.

P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008

Víchová I., Vůně růží a benzinu, A2 kulturní týdeník 19/2006, s. 8