Jan Hladík se profiloval na mezinárodní scéně 60-80. let jako jeden z nejpozoruhodnějších představitelů autorsky tkané tapiserie. Jeho textilní tvorba vede dialog s volným uměním, malbou, kresbou a grafikou. Grafická tvorba stála na počátku výtvarné orientace Jana Hladíka.
Ve 40.-50. letech se zajímal o tvárné principy kubismu, který se odrazil v řadě leptů a linořezů. V roce 1959 utkal první autorskou tapiserii a zároveň si pořídil vlastní lis. Grafika se stala oblastí komorního dialogu s existenciálními tématy, jež byla společná i jeho monumentálním strukturálním tapiseriím.
V 60. letech vznikají desítky grafických listů, které získaly uznání jako vysoce kultivovaná práce malířských kvalit, zakotvená v souvislostech moderního umění. Jan Hladík vynalézavě experimentuje s nekonvenčními materiály a netradičními procesy tisku. Asambláže, strukturální koláže, užití laků, smirkového papíru, textilií, drátů, písku, často doleptávané nebo dokreslované, se vřazují do českého informelu, jejich námětem jsou znaky, archetypální pratvary, bájná zvířata, fantaskní figury.
Od roku 1971 a v následujících třiceti letech se zabýval figurální tvorbou v grafice i v tapiserii. V technice čárkového leptu parafrázuje portréty podle Leonarda, El Greca, Rembrandta a dalších mistrů. Dosahuje výrazové i technické bravury v zachycení psychického a citového pohnutí postav. Na konci 90. let se v grafice vrací opět k abstraktním znakům v komorním formátu a technice suché jehly. I zde dosahuje existenciální naléhavosti.
Zatímco grafika byla zastoupena na všech významných výstavách Hladíkových tapiserií, malba zůstává autorovým privátním, dosud nedoceněným oborem, ačkoliv se mu intenzivně věnoval od 50. do 70. let. Více než tři stovky obrazů představují často paralelní svět k motivům abstraktní tapiserie a grafiky, v námětech 60. let se objevují figurální motivy, navazující na aktuální podněty expresivního neoprimitivismu. Hladíkovu vysoce kultivovanou malířskou tvorbu, vyznačující vynalézavými kompozičními postupy a osobitým koloritem, můžeme vřadit do proudu poválečného modernismu.
Vzdělání:
1945–1950 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, atelier užité malby
prof. A. Fišárek
1942–1944 Státní grafická škola, prof. J. Vodrážka a K. Miller
Zaměstnání:
od roku 1952 pracuje jako samostatný výtvarník v Praze
Ceny:
2007 Cena nadace Hollar
1967 Čestné uznání za účast na EXPO 67, Montreal
1966 Cena SČVU za užité umění
Ludmila Kybalová, Jan Hladík – Gobeiny-obrazy-grafika, katalog, Mladá fronta, 1963
Jan Tomeš, Jan Hladík: Grafika, katalog, SČUG Hollar, 1970
Iva Janáková, Jan Hladík:Grafika, katalog, Pražský hrad, 1995
SČUG Hollar 1917-1992 – Současná česká grafika, eds F. Dvořák, J. Lhota, J. Machalický, Praha 1992